Kdy a jak často meditovat

Jako obvykle jsem jel mojí M. k jejímu úřadu naproti i la pak jsme z tramvaje vystoupila na Karlově náměstí, že zajdeme na chvíli do kostela sv. Ignáce. M. má ten kostel ráda a navíc je tam příjemný chládek.

.

.

Svaté přijímání je tam jako samoobsluha.

Ležela tam mimo jiné tahle brožůra, do které jsem pak v parku nahlédl. Byl tam i článek Modlitba a kněžská služba v kterém bylo popsáno jak už od středověku jezuité řešili čas a dobu modlitby, tedy i meditace. Ignác odmítal předepisovat jezuitům konkrétní čas kdy by se měli věnovat modlitbě. Podle něho modlitba kněžím umožňuje nacházet Boha uprostřed nejnáročnějších apoštolských činností. Jeho nástupce, sv. František Borgiáš, měl ovšem v roce 1565 jiný názor a předepsal povinnost hodinové ranní meditace a rozjímání. To se pak řešilo až do dnešních dnů, kdy se pak mezi přiznivci těchto dvou pojetí strhla bitva. Mnoho jezuitů si i dnes stále myslí, že bez bez té povinné hodiny nežijí bohatým životem, protože při kněžké činnosti pak na modlitbu zapomenou.

Podle mého je to ovšem nesmysl, oddělovat modlitbu (meditaci) od naší každodenní činnosti a jen se podivuji, že zrovna tohle kněží, kteří by to měli vnitřně vědět, vůbec řeší. Život, meditace a činnost by měly být sjednoceny... vzájemně se posilovat. Mělo by to být přirozené propojení. Meditovat můžeme při jakékoli naší činnosti a je velká chyba tyto dvě věci oddělovat.

.

.

My tedy seděli na lavičce v chládku, ale jak je vidět, plno lidé se slunilo a dokonce dvě holky odvážně i v plavkách.

.