Mít dítě v sobě

Trochu jsem to téma týdne otočil, ale snad se tak nic hrozného neděje. Mít dítě v sobě je poklad a měli bychom si ho tam jako oko v hlavě chránit. K dětství patří, to mi snad potvrdíte, těšit se z každého dne a být občas i nerozumný. Každý den, každý zážitek, co nám přijde do cesty si vychutnat a nebát se vylomenin. Ty nás jen obohatí. Náš život je tak jako tak krátký, tak proč se tedy stresovat a trápit. Je plný dobrodružství a proto by bylo škoda si je nechat ujít. I ty naše pády (jeden jsem zrovna měl) nám něco dobrého dají a když ne, tak aspoň poučení. Kdo je opatrný a kdo nejpřijme výzvu, nic nezíská.

To však neznamená někomu vědomě škodit. Takových lidí je kolem nás dost a dokáží nás často pořádně otrávit. Mohu-li mluvit za sebe, jsem k lidem pozorný a vstřícný a taky se mi to bohatě vrací. I dnes jsem se o tom přesvědčil. Nikdo se ke mně nechová špatně a rád se se mnou zastaví. A to většinou z jejich iniciativy. Že by to ze mne tak vyzařovalo? Ráno v autobuse třeba s touhle ženou. Oslovila mne sama (opravdu sama) a nakonec jsme si tak krásně povídali, že jsem i spolu vystoupili, aby mi ukázala co namalovala.

Namalovala tento plakát na výstavu. Můžete na ty kaktusy jít.

Chtěl jsem ji u něho vyfotit, ale nechtěla, tak aspoň z dálky.

V poledne jsem měl pak doma návštěvu (a byl to muž, tedy nejen žena), sběratele kamenů a krásně jsme nad nimi strávili dobré dvě hodiny.

.

Tyhle kameny z Příbrami nakonec u mne koupil, ale nemusel.

Potom dorazila moje M. a večer, poté co jsem ji vyprovodil, jsem pak na chodbě potkal docela neznámého muže (zase muž a ne žena) a tak jsme se nakonec tak zapovídali, přestože se chystal jet do Brandýsu nad Labem, kde má nastoupit místo svářeče, že mám teď obavy jestli mu neujel vlak. Lidé, i docela neznámí, se mi rádi svěřují a já je i rád vyslechnu. Po pár minutách, co jsem nastoupil do výtahu, za mnou doběhla opravdu moc krásná dívka s kyticí karafiátu a taky jsme si mile popovídali. Jela o poschodí dál aby popřála mamince k narozeninám, přestože oslavy by měli být až o víkendu. Jen milí lidé a milé malé radosti, když je dokážeme přijmout a jim se podvolit, vychutnat je, nás posilní a potěší.

Tělo nám stárne, to je pravda, ale v srdci a v myšlenkách, pokud nezkořkneme, jsme stále dětmi.

.