S tetovanou Petrou po Praze

Jak jsem k té tetované Petře přišel? Jednoduše. Oslovila mne u Anděla otázkou jak se dostane do Opletalovy ulice. A protože jsem zrovna neměl nic v plánu a líbila se mi jak je po celém těle tetovaná, nabídl jsem ji, že ji tam doprovodím. V Opletlově ulici jsem kdysi i pracoval jako architekt, takže rád tudy i projdu. Nejdřív jsme jeli tramvají a mezi tím jsem se od Petry dozvěděl, že její maminka má na Slovensku obchod s kameny, což nám hned nabídlo ten nejlepší námět ke konverzaci. Vystoupili jsme pak ve Vodičkově ulici a zjistil jsem, že jsme i tak trochu středem pozornosti kolemjdoucích lidí. Holka celá potetovaná od hlavy až k patě je přesto jako kapka v moři, když malé tetování má kde kdo, třeba Klárka vzadu na krku (černou kočičku). Je to módní a obvyklé. Docela bych taky rád viděl, říkal jsem si, jak vypadá i to její skryté tetování pod šaty, ale i to by bylo možné. Pozvat ji na nudistickou pláž v hostivařské přehradě, co říkáte? Každopádně mi řekla, že to její tetování něco znamená, že má vyšší spirituální smysl. Mohu-li mluvit ale o sobě, tetování (nabízela mi ho) bych si nenechal udělat ani za nic. Nakonec jsme došli k domu, který hledala, číslo 35, a tam jsem zjistil, že se jedná o nějaké meditativní centrum, kterých je těď v Praze jako hub po dešti.

Dovolila mi ji fotit, aniž by byla vidět její tvář.

Mám její telefon a ona můj, takže si můžeme o tom jejím tetování i příště promluvit.

Jak jsem pak procházel Karlovým mostem, byla tam zase nevěsta.

Takový bílý kontrast k tomu tetování.

Ve Vojanvých sadech odkvétají pivoňky. Ty mám rád už od dětství, kdy jsem byl svědkem církevních procesí.

Pak jsem zajel k Jitce. Nabídla mi tuhle "bublaninu" od maminky.

Opět jsem měl krásný a zajímavý den.

.