Včera jsem třikrát zmokl, ale přesto to byl krásný den

Ostatně, pro mne je každý den krásný. Poprvé jsem zmokl když jsem šel na autobus, protože jsem si nevzal deštník. Na stanici pod přístřeškem pak přišel jeden chlap se štaflemi a hned si musel zapálit. Řekl jsem mu, že je tam zákaz kouření, on to sice típl, ale nazval mne zasraným čurákem. Celou dobu mi pak nevybíravě nadával dál, mám prý, když jsem takovej inteligent a nesnesu kouř, jezdit autem, ale to jsem poslouchal s shovívavým úsměvem. Takovým lidem nejlépe neodpovídat.

M. na mne už před svým úřadem čekala a protože už přestalo pršet a ukázalo se sluníčko, vydali jsem se k přehradě. Tam nás zase zastihl liják, ale to nám vůbec nevadilo, déšť milujeme, hlavně M., protože je prý dobrý na pleť. Bylo to krásné, nechat se pořádně zmoknout. I hlemýždi déšť milují... vyrazili si taky na procházku.

.

.

.

Vzala si ty spálené, ne kvůli mně, že by se obětovala, ale protože je tak má ráda.

Doma jsem si pak udělali (vařila M. a já ji při tom fotil, já fotím všechno) obalovaný smažený květák jen tak bez brambor a pak jsme se pomilovali. Déšť nám bubnoval při tom do oken a krásnější hudba snad ani není. Potom mne M. i ostříhala, protože nerad chodím k holiči.

.

Hezké tričko, ne?

.

Když jsem pak autobusem vyprovázel M. domů, zase pršelo a ukázala se i duha.

.