Hanička je jak nedobytná pevnost

Ale abych to uvedl na pravou míru, nesnažím se ji dobývat, jen je to asi nespíš první žena, kterou jsem potkal, která je tak nedobytná. Tím ovšem nechci říct, že všechny ženy, které jsem poznal, byly hned povolné. Jednoduše a řečeno, abych šel přímo k věci, včera jsme už měli třetí schůzku a přesto se nenechala ani políbit... ani za ruku vzít, ani kolem ramen. Jediné prokazování náklonnosti, které jsem zatím poznal, je to, že mi vždycky přinese něco k jídlu.

Včera to byla bublanina s višněmi z její zahrádky a měly, jak jsem si přál, i pecky. A mohl jsem si konečně zastřílet.

Naplánovala nám cestu do Dolních Počernic k (zatopenému) pískovišti.

Přetože bylo víc pod mrakem, bylo teplo a právě tady, jak je ta fotka, lákolo mne to si zaplavat.

Haničce jsem to taky řekl, jestli by jí nevadilo, kdybych tam skočil bez plavek, už ví jak rád plavu a navíc jsme tam byli sami, nikdo nikde, a jestli by ji neurazila moje nahota. A že by mohla se připojit. Hanička že ne, ale že mohu, jen si sedne na mez opodál a pohlídá mi foťák. Do vody jsem ji samozřejmě nedostal.

Přidal jsem fotku kde mne Hanička při plavání fotila.

Na louce tam byly tyhle kytičky, kterým Hanička říká pantoflíčky.

Jediný plus všechn naších schůzek je ten, že se Hanička aspoň nebojí a jde se mnou i tam kde jsme sami.

Ve vlaku pak s námi jela tahle holčička, která nám dovolila fotku.

.