U petřínských skal

Májový polibek jsme si s M. museli odříct, protože jsem musel do Německa (taky musím pracovat) a tak včera přišla s tím, že bychom to mohli dohnat, i když se už jedná o začátek července. Já vím, už to neplatí, ale každého polibku je stejně škoda. Vyjeli jsme nahoru lanovkou (kdo by se tam hnal, když se může svézt) a nejdřív jsme zašli do růžové zahrady růžím přivovonět (byly chudinky bez vody) a posedět tam na lavičce.

Všechny nevonějí stejně, je to jako s ženami, pár jsem jich ozkoušel, ale tahle krásně voněla.

Pak jsme se vydali ke skalám, které jsou na odvrácené straně směrem ke Kinské zahradě.

.

Mám těch fotek víc, ty vám snad taky někdy ukáži, ale teď k Tématu týdne.

Taky jsem byl uprchlík a odešel kdysi do Německa, že jsem to tady už nemohl vydržet... nechat se jimi ovládat a ponižovat. Volnost a svoboda mi byla nade vše a kdo tu v té době žil ví, že jsme tu byli jako ve vězení. Dnes to připadá jako neskutečné, dostal jsem za ten útěk v nepřítomnosti dva roky vězení... a nemohl jsem ani rodiče navštívat. To jsou na tom ti dnešní uprchlíci, když se to tak vezme, líp. Většina jde taky do Německa, ale jen proto, aby si polepšili. A pokud jde o muslimy, aby tam zatáhli tu svoji kulturu a náboženství. Vím o čem mluvím. Zakládají tam takové své kolonie (třeba v Dortmundu se té části už roky říká "Severní město" a Němci se odtamtud stěhují), asimilovat se nehodlají a v plánu mají za pár generací celou Evropu pro sebe obsadit. To mi ve slabé chvíli před rokem (ten jejich plán) řekl i jeden Syřan.

Na těch skalách jsou i docela zajímavé reliefy.

Kdo je odvážný, může se takto na jednu skálu i vydrápat.

Přeji vám hezký den.

.