Den nekonečného deště...

... na rozdíl od vás v Čechách, kde je opět vedro, jak mi včera odpoledne psala moje M. Takže jsem včera neprodával a věnoval jsem ten promarněný čas (žádný zisk) aspoň takovým činnostem jako navštívit s autem servis a pro mne samotného taky "servis" - běhání po doktorech. Ne že bych byl nemocný, ale jen preventivní prohlídka u mé krásné doktorky (je opravdu krásná, ale bohužel nedostižná) a zubařky. Kupodivu jsem dostal od všech okamžitý termín... hned mne vzali, až sem se nad tím podivil. V květnu jsem čekal na termín víc jak dva týdny.... na tu zlomeninu obratle a zubař pro mne taky neměl čas. Teď mi na tu páteř dali termín už na pondělí.. jen kontrola jestli mi to tam srostlo i když to vím i bez nich.

.

Moji krásnou doktorku jsem se neodvážil poprosit o fotku a tak tu aspoň vidíte jaké tu mají krásné záchody.

Jinak jsem mezi doktory trávil čas i v knihkupectví (u Mayersche si člověk nemusí knihu koupit, ale jen si sednou do křesla a přečíst si ji) a nakoupit si v metru (v Čechách tomu říkáte makro).

Nevím jestli ta kniha vyšla i v češtině, ale byla v ní mimo jiných krásná povídka o japonské ženě, která po mnohaletém manželství najednou zjistí, že svého muže nenávidí. Byl to jen krátký okamžik, když svého muže najednou spatřila objektivně. Měla mu koupit v Německu krátké kožené kalhoty a protože obchodník trval na tom, že je někdo musí zkusit, jinak jí je neprodá, musela najít náhodného muže, který by byl jeho postavy a vzhledu. Na tom cizím muži právě viděla svého muže v celé "nahotě", takového jakým je.... a prohlédla. K manželovi se už nevrátila a rozvedla se s ním.

I pro děti je tam krásné oddělení.

Nakonec jsem byl docela rád, že propršel den. Jednak jsem si odpočinul (prodávám denně od časného ráno do večera) a navíc jsem stihl plno věcí, kterými bych se musel i tak příští týden věnovat. A taky mohu už rychleji vyrazit zpět do Prahy, kde mne už čeká jen samé potěšení.

Mimochodem, dnes jsem zjistil, že mi ze sklepa zmizely zimní gumy i s disky. Další věc, která mne ujistila, že Německo pro mne už není to co bylo. Německo se vůbec za ty léta změnilo... ponechám ho těm běžencům a migrantům.

.