Emoce pur a jak správně na děti

Pro dnešek začnu bez fotky, ale žádný strach, fotky budou. Nevím jestli je to tím vedrem, zítra má přijít navíc vlna horka ze Sahary, ale jak jsem vycházel z Tesca, jeden chlapeček, asi tak kolem třech, nebo čtyřech let, se zmrzlinou v ruce, si stěžoval tátovi, že mu teče po prstech. A co táta udělal? Otočil se a vyrazil mu tu zmrzlinu pořádnou ranou z ruky. Výchova synů jak má být, takhle se zocelí a otrká už v dětství.

Jindy chodím plavat denně, ale dnes jsem musel vyřídit něco na úřadech, takže jsem si to odřekl a zajel se znovu podívat (minule byla zavřená) na Bertramku. Víc fotek bude jindy. Potom jsem se zastavil u Dagmar... a zastihl jsem ji v nejlepším. Zkrátka a dobře, chystala se na zítra na dovolenou do Bulharska, a tak jako každá žena měla velký problém co si vzít sebou, když může vzít do letadla jen pár kilo šatstva. To byly taky emoce, ale její.

V tramvaji pak jela tahle sličná farářka ve slušivých bílých šatech. Jeptiškou nejspíš nebyla, ale měla na prsou velký kříž.

Ještě štěstí, že jsou po Praze tyhle studánky. Lidé se tam o vodu přímo perou, myjí se a doplňují si zásoby vody.

Tyhle dvě holky si vzaly deku a ustlaly si přímo na náplavce a nenechaly se turistů ani moc rušit.

Ta vlevo má docela zajímavé pozadí.

M. je stále nemocná, jiné moje kamarádky jsou taky bůhví kde a tak si chodím popovídat s touhle paví paní.

Ještě jednou malé pávátko, tentokrát z dnešního dne. I to je emotivní, je pozorovat.

Doma jsem pak dal tyhle brambory maštěné máslem s jogurtem. Víte jaká je to pochoutka?

.