Jaké asi emoce může člověk mít, když si dá svačinu na které si předtím pochutnal pes

Včera jsem si šel si šel opět jako skoro každý den zaplavat do Hostivaře a ta žena o které jsem se minule zmínil (její pes se mi tehdy vyválel na bílých kalhotách) tam byla znovu. Mezi tím od ostatních lidí, kteří tam pravidelně chodí, jsem se dozvěděl, aniž jsem se ptal, že nejsem první se kterou měla spor a dokonce jedna žena na ni musela zavolat policii. Ten její pes napadal její děti, protože nebyla schopna si ho uhlídat.

Tentokrát to bylo sice jinak, docela neškodné, ale o to víc vtipnější. Jeden pár, který tam nedaleko ležel, si šel zaplavat a ten pes mezitím vyštrachal z jejich tašky svačinu a ukousl si z ní. Já si pak šel taky zaplavat a když jsem se vrátil, ta holka tu svačinu právě dojídala. Jdu k ní a říkám jí: "Jak vám chutná, nevadí, že si z ní ukousl pes, zatímco jste byla ve vodě?" "Kterej, ten velkej?" "Jo, ten." "To je fakt hnusný...." Já vím, asi jsem jí to raději neměl říkat. Ale určitě to byly pro ni taky velké emoce... ta představa že jedla poté, co ten uslintaný pes.

Bohužel je to celé bez fotky, ale pak jsem ještě zajel na Vyšehrad, kde byl festival písničkářů.

Docela mne překvapilo, nejen na téhle akci, kdo přišel, mohl si zazpívat, jak tam bylo živo.

.

.

Opodál cvičili lidé zase jógu.

.

.

A takových akcí, i drobnějších, bylo víc, bylo tam opravdu živo. A taková podvečerní pohoda.

.