Manželství nebo volný vztah?

Poslední dobou se tu snažím moc o mých vztazích nepsat, ale i tak jsem tu o sobě už napovídal víc než dost. Dnes udělám výjimku a něco tedy na sebe prásknu. S mojí M. (není tak docela moje), jsme před pár dny slavili jednoleté výročí a při té příležitosti jsme si uvědomili, že jsme se za celou dobu ani jednou nehádali, ale nejen to, ale ani neměli nějakou nevoli, nebo pocit nedorozumění... Zkrátka řečeno, jsme spolu rádi, těšíme se na sebe a máme si stále co říct. Každý den, kdy jsme spolu, je pro nás velký svátek, což si při zpětné vzpomínce na moje manželství si nedokáži ani představit. I v době kdy jsme se měli se ženou rádi, stále něco bylo co nás, mne, nebo ji, rozčílilo a přerostlo to pak v rozepře nebo tichou domácnost.

Je to sice rok, co jsme s M. spolu, ale přeci na tom bude, že volný vztah je mnohem šťastnější a nekonfliktnější než manželství. Jednak jsme si vzácnější, nevidíme se denně, dáváme se i víc volnosti a ani neřešíme co ten druhý zrovna dělá, když se rozejdeme. Tím odpadne i nějaká bezpředmětná žárlivost a a místo ní je tu tolerance a přání poskytnout tomu druhému prostor. Odpadnou i dohady jestli jeden víc pracuje a druhý se víc fláká... každý jede na svoji vlastní zodpovědnost. Oproti manželství si lidé dokonce mohou všechno říct (lhát si nemusí) a ani nemusí druhé žádat o nějaké povolení. A co je hlavní, odpadnou tu i vlastnické pocity (jsi moje a nikdo na tebe sáhnout nesmí, když to tak řeknu lakonicky) a udržuje je spolu jen zalíbení a láska... a nikoli nějaký papír.

Ono je toho je víc, co bych mohl ve prospěch volného vztahu (oproti manželství) napsat. Každopádně je to čirá radost, když mohu s M. být a věřím, že i pro ni. A nakonec, jak jsme si řekli, po tom manžeství ani netoužíme... protože bychom si tím jen naši lásku pokazili.

Včera, to bylo v sedm večer a slunce se chýlilo k západu, u mne kupovala tahle rusalka jeden kámen... a já tiše obdivolal jeji vlasy jak zářily. Nakonec jsme se dali víc do řeči. Pochopitelně jsem jí to řekl, potěšilo jí to a pak mi i ráda zapózovala.

Člověk touží milovat a být milován, ale hlavně mít i lidi kolem sebe rád... a právě to náš život tak nádherně obohacuje.

.