Švestkové knedlíky na rozloučenou

Na rozloučenou to tak docela nebylo, za pár týdnů jsem zase v Praze, ale podobně jako v pohádce, když vypravila máma hloupého Honzu na cestu buchtou, nebo lívanci, mi M. ukuchtila, než odjedu do Německa, musím taky někdy pracovat, švestkové knedlíky. A pár jsem jich skutečně měl i na cestu. Mám to do druhého domova docela velký kus jízdy, 700 km... S těmi knedlíky to bylo její náhlé rozhodnutí a jelikož jsem neměl doma tvaroh ani šlehačku, jen ty švestky, polili jsme je čokoládou.... i do bylo dobré, i když docela neobvyklé. V Německu jsem si je pak dal se šlehačkou.

.

.

I když to nebude na dlouho, loučení bylo přesto dlouhý... už se mi ani moc nechce z Prahy.

Tady, už v Německu jsem si dal pauzu. Vzadu parkovali Ukrajinci.

Než jsem dojel domů, zastavil jsem se i v Dortmundu. Takhle se tam mladí muslimové jen poflakují.

Zastavil jsem se i u mé kamarádky Michaely, která tam taky prodává.

.

.

Viděl jsem tam jako obvykle plno žebráků, kteří tam jezdí odněkud z Balkánu za výdělkem.

Všichni mají Německo za ráj, že tam leží peníze na ulici... což je vlastně i skoro pravda.

Ještě jsem si večer stačil za domem natrhat trochu ostružin.

.