Nenašel jsem ani Ň a jak jsem putoval po Praze

No Ň-eco jsem v Krčském lese našel, ale bylo to místo hub jen prostěradlo. Je to les v blízkosti Thomayrovy nemocnice, takže bych si ani neměl představovat jak se tam dostalo. Že by pacienti zatoužili po troše intimity... ? Každopádně, podle toho jak bylo v televizi, že houby rostou, byl to jen krutý omyl... neviděl jsem tam ani prašivky.

.

Prošel jsem opravdu celý les a nakonec jsem se přes takovou lávku, přes dálnici...

... zaběhl do Záběhlic, kde jsem v životě nebyl. Ten majitel zadního domu měl asi radost, že přišel o výhled na Prahu.

Pak jsem sedl do metra a zajel si jako obykle do Vojanových sadů. Tam jsem potkal tuhle krásku.

Na Karlově mostě jsem se pak zastavil za Markétkou, ale nejdřív jsem se na ni jen díval jak prodává.

Má v sobě takovou krásu a ani nevím jak ji pojmenovat.

Nakonec jsem se zastavil na kafe u Jitky a odtud jsem jel na Masaryčku vlakem.

Na Masaryčce, jak jsem vystoupi, jsem viděl tyhle bezdomovce.

Sedli byste si někdy na takovou lavičku? Ale sedáváme na ně, když nás bolí nohy, protože nevíme kdo byl před námi.

Proč k TT píši jen o mém včerejším dnu, jak jsem putoval po Praze? Moje M. mi dala volno protože potřebovala vyřídit něco na úřadech a já si prostě užíval dne. Před pár dny mi navíc řekla, že když napíši novou knihu, kterou už odkládám pár let, že se rozvede a vezme si mne (jen ještě nevím jestli já chci :D). Můj život je fér. Jsem zdravý, dokonce až moc, nic mi v Německu doktoři nenašli, mám střechu nad hlavou a nemám žádné finanční starosti. Mám i plno plno dobrých přátel a kamarádů, tak proč bych si měl stěžovat.

Na rozdíl od některých lidí, které znám, nebo mi občas píší. Mají problémy se zdravím, s partnerem s dětmi, jsou nezaměstnaní, prostě si vybrali špatné karty. Možná je to pro ně boží zkouška, nebo karma, ale právě proto bychom měli cítit "povinnost" je vyslechnout a pomáhat jim. Už jen proto, že takto pomáhám nejen jim, ale i sobě.

.