Od kamarádů lidí se dočká člověk větší pomoci než od rodiny.

O tom bych měl vědět, ale vždy mne překvapí, jak jsou moji kamarádi ke mne laskaví a ochotni mi pomoci i když ani o tu pomoc neprosím. Taky mne už by nemělo překvapit co mohu čekat od příbuzných. A proč to tady píši? Jen jsem se v Německu před kamarády zmínil, že se z bytu hodlám zjara odstěhovat, protože se tam krede, o dům se majitel nestará a navíc bere tam podezřelé lidi, jsou tam vlhké zdi, přičemž jde o zdraví (sůl mi tam zvlhne jen co ji koupím) a dost podivně mi tam oblečení už po několika dnech "načuchne", kamarád mi okamžitě nabídl, že mi pomůže se stěhováním a věci mi prozatím uskladní ve svém skladu. Kamarádka Mona mi navíc slíbila, že si další byt ani nemusím pronajímat, protože když přejedu do Německa, mohu přespat v její kamceláři, která je zčásti obytná s rozkládacím gaučem. To pak má člověk jen dobrý pocit a samozřejmě i já se snažím jim pomáhat, když potřebují.

Do Prahy jsem už v pořádku dorazil a cenější věci jsem si již i odvezl. Kromě toho jsem vezl pár věcí i pro pražské Mony kamarády (třeba kupu stromků z jedné zrušené zahrady zase jedné jiné její německé kamarádky), takže můj byt je prozatím jako skladiště, než to všechno uskladním a ti lídé si to přijdou vyzvednout. Mona je vůbec hodná hoilka, jen by rozdávala.

Jedna z fotek z Dortmundu. Teď jsem slyšel, že tam byly kvůli migrantům potyčky s policií.

Docela mne v Praze přivítala zima. Teď jdu ve tři jen překontrolovat Prahu s moji novou (seznamil jsem se s ní krátce než jsem odjel do Německa) kamarádkou Pavlínkou.

Přeji vám hezký den.

.