Pohanková kaše pro moji M.

Rád pro M. vařím a rád se na ni dívám, když jí u mne chutná, i když je to bez masa a ona zase miluje, když nemusí vařit sama a vaří pro ni chlap. Vegariánku z ní nechci dělat, nakonec se může nějakým řízkem dojíst doma. Pohanková kaše je prosté jednoduché jídlo a kdo má rád pohanku, tomu prostě musí chutnat. Stačí uvařit bramborovou kaši, pohanku, osolit, opepřit, trochu česneku a majoránky a vmíchat to do sebe... a nakonec osmažit cibulkou. Je to hotové co by dup a čas si pak můžeme užívat jinak.

Přidala si tam aspoň majonézu.

Pak jsme se dívali na Prostřeno, díváme se oba rádi a to mi docela zkazilo chuť. Ne to že tam jedli včera králíka, ale ten žoviální chlap, ten nakonec i vyhrál, se tam kasal jak jezdí po babičkách zabíjet (neřekl porážet), protože to zabíjení miluje (vždycky chtěl být řezník) a rád vidí maso a krev. Nemohu si odpustit, takový lačný a sebestředný typ jako Zeman. Při tom králiku se i přiznal, že kdysi neneváhal si pochutnat i na psovi. Ono nakonec mezi králíkem a psem není zase takový rozdíl, oba mohou být naši miláčkové a pokud patří nám a jsou členy naší rodiny, máme s nimi soucit.

A teď mi napadá, kde je ten náš soucit se zvířaty, které (obvykle neřekneme kteří) tu máme jen na to jejich maso a musí svůj život jen pro naši chuť předčasně ukončit. Máme rádi šťavnaté a staré maso (třeba taková slepice) by nám zase tak moc nechutnalo. Přiznávám, taky jsem jedl před roky maso, ale v okamžiku když jsem si uvědlomil, že bych se podílel na jejich zabíjení, dokázal jsem si ty chutě odpustit. Jejich život prostě není fér.

.