S anonymem je vždy problém...

... a to i tady na blogu.cz. O tom bych už mohl napsat celou knihu.

Co se týče mne, já jsem tady pod svým pravým jménem a co tu napíši, taky si za tím stojím. Ono to není jednoduché nosit takto veřejně svoji kůži na trh, ale přesto na tom trvám, že by se člověk neměl za nějakým pseudonymem skrývat. Tady je sice legální, zvolit si nějaké jméno, ale na druhou stranu často se ptám, co lidi k tomu vede se skrývat. Nejspíš se obávají aby nebyli prozrazeni před svými přáteli a svojí rodinou a nemusí si taky ledacos cenzurovat, kdyby náhodou byli odhaleni.

Druhá věc je ta, že anomym si může cokoli dovolit. Může být sprostý, vulgární, může ti vynadat aniž by nesl nějaké následky a proto to i často dělá. Ono to přímo vybízí, říct někomu naplno si o něm myslí a ten dotyčný nemá ani možnost se bránit a s ním si to nějak vyřídit. Jsou to zbabělci. Někdy se dokonce stává, že se pár lidí dá dohromady někoho zničit. Před lety se mi to skutečně stalo. Psali z různých počítačů a ani nepomohlo je blokovat... jen trpně čekat až je to přestane bavit. Jednou si zase na mne zasedla jedna žena, Eva se jmenovala. Ta byla hodně vytvalá... trvalo jí celý rok než toho nechala. Nejhorší případ se mi asi stal, když se někdo vloupal do mého blogu. Mým jménem přes můj blog psal hanlivé články různým lidem a ti v domnění, že jsem to já, začali zase nadávat mně a já se jim pak nestačil omlouvat. Ale i to jsem přežil. Jediné co mohu poradit, nechat to být, když si na vás nějaký anonym zasedne a on se kvůli tomu taky svět nezboří.

Nežijeme ve světě, kde by nás všichni milovali a pochopitelně vždycky se najde člověk, který je škodolibý, zlý a libuje si jiným lidem kazit náladu. Politujme ho.

Dnes mne pozvala kamarádka na vlašské očechy abych ji mohl je klátit. Bylo to docela veselé, pár jsme jich dostali do hlavy a já jeden do zubu, i když mi kamarádka říkala nedívej se nahoru. Trochu mi rozrazil ret, ale dostal jsem aspoň od kamarádky dlouhý utišující polibek... a k tomu tašku ořechů. Tak si nestěžuji.

.