Tak to bych si pořídil harém...

... kdybych se stal milionářem.

Ale já vlastně milionářem jsem (to nespíš každý druhý v naší vlasti, kdo vlastní byt nebo dům)... a harém svým způsobem taky mám. S tím harémem to myslím samozřejmě z legrace a už vidím jak tady některé blogové feministky se na mně jako saně oboří. České peníze samozřejmě mají tak malou kupní hodnotu, že skutečně není problém tu mít milion a spíš by TT mělo znít "Kdybych se stal miliardářem".

Každopádně jsem se s jednou harémovou kamarádkou v pondělí vydal do Prokopského údolí na procházku. Tam nahoře na skalách nad Prahou pouštěly děti draky a bylo to krásné pozorovat. Jako kluk a později se svými dětmi jsem taky pouštěl za větrného počasí draky (dokonce po domácku stavěné) a měl jsem pokaždé pocit, že když se proti větru rozběhnu, že i vzlétnu. Vy taky?

.

.

.

.

Byl moc krásný den a miluji taková stromořadí. Obraz jako od Slavíčka.

.

.

Dana mne pak k večeru pozvala na večeři, měla tam kapra od svých pacientů, ale zapomněla, že doma nemá brambory. Nakonec to vyřešila tak, že si mohu vybrat mezi kuskusem a těstovinami, které mi k té rybě uvaří. Já si vybral raději ty těstoviny, protože o ten kuskus zrovna moc nestojím. Už jsem tu jednou napsal, že Dana není zrovna šikovná kuchařka a tak jsem ani od ní nic jiného nečekal. S tím kaprem se taky moc nepárala. Osolila ho, našla dokonce kmín a strčila ho s pekáčem prostě do trouby. Ale nestěžuji si, protože to nakonec spravilo moc dobré španělské víno.

Nevím jestli bych vám měl tento recept doporučit, ale Dana má samozřejmě jiné přednosti než umění vařit.

.