Víkend s uklízečkou

Nevím jak u vás někde v dědině, ale v Praze bylo krásně a přesto jsem musel zůstat doma. Jitka si totiž umínila, že z vděčnosti za ten botník (který jsem ji složil) mi dá do pucu kuchyň... a trvala na tom. Procházka s ní by mi byla milejší. Bylo to takové její milostné vyznání... a to se prostě neodmítá. Ovšem netušil jsem, že je Jitka v úklidu tak důsledná a poctivá. Trvalo jí to celou sobotu a ani to ji nestačilo... pokračovala i v neděli.

K večeři chtěla bramborák s párkem. Párek dostala, ale musela si ho koupit, nepodporuji zabíjení zvířat.

Sám jsem ho měl pochopitelně bez masa.

Zapomněl jsem říct, že Jitka je vášnivá kuřačka a to mělo i vlastně podstatný vliv na tu dobu. V mém bytě se nekouří, takže každou hodinu si vzala přestávku a šla si před barák (bydlím ve 12.patře) zakouřit. Takhle dopadnou lidé, když mají sucht (návyk) a stanou se otroky. Po půlnoci, než jsme šli spát, jsem musel s ní, protože se bála. Ráno šla před barák naštěstí sama, to jsem odmítl, protože si vzala ven v hrníčku kafe a nechtěl jsem aby nás spolu viděli sousedi. Měl jsem vůbec tohle zapotřebí?

Fotky jak uklízí vám neukáži, protože byste to považovali za hanobení... fotit ženu jak uklízí, ale ukáži vám raději pár snímků z Vojanových sadů (ty jsou mi osudné) kam jsem zašel poté, co jsem ji vyprovodil na nádraží.

Zastihl jsem tam svatbu...

... našel jsem tam pár ořechů...

... stále tam kvetou krásné růžičky...

... v Karlovce pak minul tuhle zajímavou pouliční zpěvačku...

... a na náplavce byla zase jiná svatba.

Tu kuchyň jsme pak večer stejně musel dodělat sám.

.