Jen kvůli migrantům na mne Hanička zanevřela

Před nějakým časem, když jsem se sešel s Haničkou, přišla řeč i na migranty a došlo k nedorozumění, když nesprávě pochopila moji odpověď. Vysvětlila si moje slova, že je hájím a že bych byl nejraději, kdyby se tu jich nastěhovaly miliony. Jen jsem řekl, že některým lidem, tedy hlavně matkám s dětmi, by se mělo aspoň po čas války pomáhat, ale rozhodně ne natrvalo, jak je tomu třeba v Německu nebo ve Švédsku... a Hanička už mne od té doby nechtěla ani vidět. A nebyla by asi jediná. Podobnou zkušenost jsem měl už dřív několika ženami, že si každé slovo, které jsem napsal nebo řekl, vysvětlily opačně. Kvůli maličkosti často dochází k hádkám a dokonce i k rozkolu. To je ovšem slabina slov a měli bychom si na každé slovo, které vypustíme z úst, dát pozor.

Dobrým příkladem by mohl být náš prezident, který je k těm běžencům stejně neúprosný jako Hanička a často řekne něco co mezi lidmi rozproudí vášeň. Ovšem v jeho případě, aspoň myslím, je to úmysl, protože rád provokuje. Tentokrát se mu ovšem ti běženci hodí, protože podobný názor na ně má dvě třetina lidí a popularita mu jde nahoru. Mně samotnému by mi ti lidé ani nevadili, kdyby to nebyli muslimové, jejichž náboženství, často fanatické, odporuje evropské křesťanské tradici. Každopádně se Hanička se mnou nakonec setkala a vyšli jsme si na procházku do Klánovického lesa.

.

Její fenka Sára je taková šprýmařka. Pokaždé mne vybízí abych jí hodil klacek, ale když se pro něj sehnu, vezme si ho sama.

.

Pokaždé projdeme koleme myslivny se zvířátky.

.

.

.

.

.

Samozřejmě i síla slov existuje, jinak bych asi neměl tolik kamarádek, které dokáži právě slovy zabavit.

.