Taková malá noční procházka

Aby něco bylo naposledy, musí taky i začít a začátky, jak všichni víme, ty jsou nejzajímavější, nejvzrušující a často i nejkrásnější.... a mohou to být i ta první setkání. Je to pro mne jako droga a docela velké dobrodružství... jak nás ten druhý přijme a jak se zachová. Tahle suptilní křehká žena mi "u koně" nastavila k polibku ústa a už tím náznakem ukázala, že je...(ovšem říct tu "poddajná", nebo dokonce "povolná" jsou docela silná slova) takže raději... dala mi ruku a nechala se mnou vést.

.

.

Šli jsme se podívat na vánoční strom, byl dokonce již zčásti rozsvícen....

.

... a potom Kaprovou ulicí a přes Mánesův most na Malou stranu.

.

Bylo docela chladno a tak svoji drobnou ruku, která ji i tak mrzla, mi stočila do dlaně. Bylo to takové něžné a roztomilé.

.

Prošli jsme celou Kampou a přes Karlův most, tam jsme se na chvíli zastavili s výhledem na Vltavu a nechala se políbit.

Když jsme se pak na metru loučili, zabořil jsem nos do jejích bohatých černých vlasů... tak krásně voněla. Jako droga.

A jestli to bylo naposledy, je to ve hvězdách.

.