Štědrý večer, Patti Smith a kolečkové brusle

Na Štědrý večer jsem pod stromečekem našel dárek od přítelkyně a byla to poslední kniha vzpomínek Patti Smith. Za tu knihu jsem byl moc rád, protože její zpěv mně provází velkou částí mého života a miluji její poetický sloh, jakým své autobiografie píše. A proč tu o tom tak píší? Řeknu vám to... jen když budete mít trochu strpení.

Na knihu jsem se těšil, takže jakmile jsme ulehli, hned jsem ji otevřel a přítelkyně mne poprosila abych ji z ní aspoň několik stránek četl. Jsem prý dobrý uspávač. Schoulila se do mého klína do klubíčka jako kočka a pak už opravdu stačilo jen pár slov a spokojeně oddechovala.

Nakonec jsem s otevřenou knihou usnul i já, ale probral jsem se před nějakém oploceném prostranstvím, které vypadalo jako stadion pro kolečkové brusle. U vchodu jsem se zeptal jestli mohu dál, ale ta žena mi odsekla, že prý jen na rezervaci. Byl jsem docela zklamaný, otočil jsem se že půjdu domů, ale v tu chvíli na mne z opačného koutu zavolala jedna holka, v které jsem rozpoznal spolužačku. Byla tam na brigádě a půjčovala lidem ty brusle. No ukecala tu babu, vzala mne za ruku a rozjeli jsme se. Bylo to uvolněné a moc fajn. Když jsme se dost najezdili, ještě jsme od té ženy dostali vynadáno, že jsme přetáhli hodinu a já se probudil.

Moje přítelkyně, schoulená v mém klíně spala poklidně dál, držela se mé ruky jako nějakého plyšového medvídka a já cítil, jak mi ta ruka dřevění. Co dál, řekl jsem si. Mám ji probudit, když tak krásně spí jako andílek? V tu chvíli jsem měl jen jedno přání... aby tak bylo dál, aby ten krásný pocit nekončil a ponořil se do hlubokého spánku i já sám. Kdybych se rozhodl jinak, všechno bych pokazil.

Takže to byl, moji milý, můj Štědrý večer, Štědrá svatá noc.

.