Asi nejhorší je, když člověk vidí jak někdo podléhá fanatismu

Sám jsem to u mé bývalé ženy zažil a bylo to rozhodně zajímavé, pozorovat ten pozvolný proces, ale na druhé straně i hodně tragické a zdrcující, když jsem viděl jak té závislosti, tomu fanatismu, propadá a nebylo v mé moci jí pomoci... protože to strikně odmítala. Ti lidé jsou si skálopevně jisti, že mají pravdu, že tak činí dobře, a nopak ti ostatní, že jsou na špatné cestě. To samé, stejný proces, jistě probíhal i u těch lidí, kteří se přidali k islámským extremistům. Je to taky prakticky sekta, stejně jako ta "svaté matky", která bezohledně zlákala i moji ex. U těch islamistů je to láska k Alláhovi, kde najdou soudružnost a víru, že jedině takto dosáhnou vykoupení a skončí v nebi... a u těch početných našich sekt to není jinak. Jsou slabí a nechají se snadno svést. A za tu naději, lásku k bohu, jsou schopni všeho a dokonce i násilí. Nemají ohledy ani zábrany. Je jim ukradena duše a jsou v pravém slova smyslu nemocní. Měli bychom jim z toho FANATISMU, dokud je ještě čas, nějak pomoci. Ale recept na to ještě nikdo nenalezl.

Abych vám taky ukázal nějakou fotku. Velbloud z průvodu Tří králů.

.