Jeden chybný krok a šlápneme kam jsme nechtěli aneb jak jsem byl vyléčený z bolesti zubu

Ale jsou i nečekané kroky, které jsou nám naopak prospěšné. Bylo v předvánoční době a měl jsem v centru Prahy schůzku s přítelkyní. Vyjel jsem o pár hodin z domova dřív a protože byla docela zima, napadlo mi zajít (právě jsem ho míjel) do kostela sv.Jiljí. Lidé se tam zrovna scházeli na podvečerní mši. Navíc mne bolel již několik dní zub a potřeboval jsem si na chvíli tam v klidu posedět.

Nebyl jsem jediný kdo se rozhodl učinit takový krok. Tento muž na fotce, pobuda, se tam bez rozpaků s plechovkou pití zády k oltáři rozvalil a neměl se k tomu, ani po naléhání jedné věřící a faráře, zvednout. Nakonec si přeci jen dal říct a po delším proslovu, v němž nám udělil rady do života, z kostela odešel a mohla mše začít.

A proč to tady říkám? Můj příběh není ještě u konce. Jelikož jsem měl ještě hodinu čas, rozhodl jsem se na mši zůstat a jít, když je před Vánoci, k přijímání. Jsem katolík. Hostie se mi bezděčně přilepila na ten bolavý zub a nebude mi asi věřit, od té doby mne zub nebolí. Můžete si myslet, že to byla náhoda, nebo že se stal zázrak, ale opravdu se tak stalo. Řekl jsem to pak přítelkyni, když jsem se s ní sešel... může mi to dosvědčit. Mám tu nechat její telefonní číslo?

-