Kreperat

... nenajdou tě. Nezlobte se, mně dneska napadají jen samý voloviny. :D -

Už jsem tu jednou psal, že je ta doktorka krásná ženská a tak jsem pro ten lék zašel za ní. Třeba se nade mnou smiluje a dá mi ho. Začalo to u ní dost kuriózně, protože jsem se posadil na její skvěle polstrovanou židli. Ta židle je moje, smála se. Já jsem se musel smát taky a tak jsme se smáli asi tři minuty oba a nebyli jsme k utišení. Krásně se smějete, říkám ji, to se mi líbí. Vy máte taky krásný úsměv, řekla mi. Ale tohle tady na blogu už opravdu bylo, jen z vás dělám legraci. Jen jsem chtěl říct, že tady na Zemi skutečně není nic, co by nám patřilo. Nazí sem přijdeme a nazí zase odejdeme a necháme tady úplně všechno, tedy nejen věci, ale i naše nejdražší. Amen. - -

- Když jsou ženy barevné, jsou krásným zpestřením v městské šedi. Co vy? -

Já to tedy za umění nepovažuji, ale trochu nadsázky neškodí. :D Celkový záběr z Můstku na Václaváku, vlevo např. vidíte ty "kamarádky" ze včerejšího článku. - Tihle seděli uprostřed. A tady svačí a telefonuje ten Japonec. Říká se, že jen žena dokáže dělat současně dvě věci a tady vidíte, že i my muži. Takže tak obvykle fotografuji. Obhlédnu si ulici a zaměřím se na zajímavé lidi. Ale jen když je to veřejný prostor. -

Měl jsem tu doteď jen modelky, tak tu máte aspoň jednou chlapa. Fotka je ze soboty z Můstku v Praze jako ty předchozí. -

- - - - - - - - Taky nosíte stejná trička, nebo boty, nebo cokoli, třeba kulicha? :D -

... s jejími miláčky fretkami. - - - - Bohunka byla nakonec na mne hodná, že svolila, abych tu zvěčnil i ji. Nesluší to všem třem? -