Kreperat

Poznal jsem ho podle blogu mé kamarádky Jitky a tak jsem ho nejdřív, než se mu přihlásím, trochu sledoval. Ještě před začátkem demonstrace tam u Václava fotil své kamarády. . Tady o mně ještě nevěděl a pak jsem se mu teprve představil. . Tak tady máš Jitko v celé kráse Kulíška jak jsi chtěla. :D .

Demonstrace byla převážně organizované odbory, ale že byla levicová, o tom není pochyb. . . . . - A tento demonstrant se z toho demonstrování úplně vyčerpal, jak je vidět. Takže ani musím psát, kdo všechno se té protivládní demostrace účastnil. Posuďte sami. :D -

Jak vypadala včerejší pražská demonstace levice jste jistě viděli ve zprávách a tak by bylo zbytečné abych vám ji ukazoval. Ale bylo pár rvaček s policajty a ty jste neviděli. A já byl s nasazením zdraví u toho. :D - Tady táhli pryč auto s repráky a transparenty, protože nepatřilo odborářům a pár lidí si pod něj lehali. . . - Tu mázlou tu dávám schválně, protože se mi líbí jak je akční. A akční to tam bylo. :D . - - . . Jde z nich docela strach, když pochodují. A jsem dobrej reportér? -

- - - - Mnozí ji jistě znáte. Je v Praze a včera jsem jí ukázal moje oblíbená místa. -

Možná vám přijde tahle fotka všední, ale ráno byla moc krásná obloha... růžovo-modrá. Tahle je už o hodinu později. A tahle je už u Vltavy, kde končí všechny moje procházky. -

A tak si říkám je to normální? No každopádně je to podivné, že ten můj žaludek otesánek je tak hladovej a nemá nikdy dost. Nejzajímavější na tom je, že když ho nechám o hladu, tak si ani nestěžuje. Žral by jen když se rozežere. Tak nevím, asi mám prasečí žaludek. A proč to tu vlastně píši? Ona je to třeba civilizační nemoc. Každej by dneska žral když má co. Stále se dnes všude mluví a píše o anorexii, ale nikoho nenapadne, že smrt z přežrání je možná o hodně horší a podle statistik i častější. Řekněte, není to tak? Tak to je asi všechno, co jsem chtěl dnes říct. Každej jsme nějakej. Někdo dostane hlad, když se nají a jiný si zase sedne v parku a spokojene si čte, když je mráz a inverze. Co vy? -

Tentokrát jsem dělal poskoka jedné kamarádce při focení modelek... mohl bych to nazvat vznešeněji - fotostyling. Pozvala si hned dvě, jedna krásnější než druhá, takový typ divokých Španělek a dokonce nebyly ani vyhublé, spíše na správných místech víc při těle. Takže na co bych si měl stěžovat. Docela rád jsem je styloval a to by mi mohl i každej chlap závidět. Bylo to zkrátka fajn a zažili jsme si při tom i dost legrace. Jediné, co je u mne ale zajímavé, moji kamarádku jsem nikdy nebral jako holku se kterou bych si chtěl něco začít. Nechci tím říct, že by byla ošklivá, právě naopak, ale nikdy mne nenapadlo se na ní dívat vilně, jak mi včera na blogu napsala jedna holka. Byla prostě jen kamarádka. Ale nevím, proč mne to najednou napadlo, říkám ji "Vždyť ty jsi docela krásná holka a z tebe by taky byla fajn modelka, nechceš to někdy zkusit? Můžeme na to jít hned, půjč mi foťák." Podívala se na mne jako na blázna, jako že nemám všech pět pohromadě. "Ty blázne", skutečn...