Kreperat

Tohle mi včera na blog napsala jedna blogerka, která je zvědavá jak zrovna vypadám. Znělo to jako výčitka, protože jí to už pár let nechci dopřát. Ne že by po tom tak toužila, ale nejspíš je žensky zvědavá a zakázané ovoce přece nejvíc chutná. Přišlo mi to veselé. A tak si říkám, měl bych se tedy aspoň trochu odhalit? Na mně není opravdu není zvláštního a ty blogerky, které si zasloužily to pochybné privilegium mne poznat, mi jistě dají i za pravdu. Ale přeci jen něčím výjimečným se možná svému okolí zdám, když tak nad tím přemýšlím. Nepoužívám totiž mobil, přesto že ho někde v šupleti mám. Je to ještě ten úplně první vzor s tlačítky. Za pár let to bude vzácnost. A nevidíte mne taky se sluchátaky na uších. Ale přesto hudbu denně i na ulici poslouchám. Není to tinitus co slyším, abych to upresnil, nýbrž pouhý městský šum a ruch. Ten je přece taky krásný. A hovory co vedou lidé, když je míjím. A samořejmě i všechno co nám příroda nabízí. Ale i hudbu a obrazy, bez těchto technických vymo...

Možná to znáte samy. Máma najde váš blog a vám nic jiného nezbyde, než ho se slzami v očích smazat. Teď o tom zrovna píše na blogu Barča. Člověk by jinak pod jejím bedlivým okem tam musel uvážit každá slovo. A to už by ho pak blogovat už vůbec netěšilo. Jiné je to u dětí. Jsou nerozumné a nedomyslí následky, když prozradí něco, čeho by mohl zneužít nějaký úchyl. Ale zcela jiné je to pak u dospělých dcer, které jsou taky často pod dozorem. Ta jejich snaha uchránit čistotu svého "dítěte" nemá beztak smysl, protože dcerušku nemohou sledovat krok za krokem 24 hodin. A ta když chce a usmyslí si, stejně si narazí potajmu kluka, milence. A proč to tu vlastně píši? Jedna plnoletá blogerka si občas domluví esemeskou s kamarádem schůzku a obvykle pak jdou do lesa vyvenčit jejího psa a mají to nakonec i jako hezkou procházku. To mi často připomíná mne samotného když jsem si vyšel s Lenkou. Povykládali jsme si o svých starostech a problémech a bylo nám spolu dobře. Její máma o našich sch...

... ale chlapů se nedočkáte. Nebudu si tady dělat konkurenci. :D . - . A příště budou zase Japonky. :D -

... a tahle se mi obzvášť líbila. - Tak vidíte, nekoukám jen po Japonkách. :D .

Takovou jsem před časem dostal od jedné ženy esemesku. A to bych nebyl já, abych se nad tím, a předně nad ženami, nezamyslel. Možná se mýlím, ale ženy rády plánují. Nemají rády nejistoty a zvláště ne nečekaná překvapení, pokud to tedy není nějaký hezký dárek. Taková překvapení přirozeně rády vítají. Moje ex například ráda plánovala dovolené. Jiné holky, které jsou solo, si třeba plánují před první schůzkou co klukovi dovolí a až kam zajít daleko. Aby v jeho očích vypadaly dobře. Plán je plán a nakonec plán neplnán dopadne úplně jinak. Někdy dobře, nad všechna očekávání a jindy zase úplným fiaskem. Každopádně ten její nadplán dopadl víc než dobře. A to bych v té úvaze o plánování mohl pokračovat o čemkoli. Ale znáte mne, moje úvahy jsou krátké a nechávám na vás co k tomu řeknete. Zdá se, že ve Vojanových sadech je už jaro a zima třeba nebude. A tak mi prozraďte, jak je to i s vaším plánováním? -

... a tak byl v pondělí u Václava zase se svými věrnými. Kdo je z Prahy, tak ho zná a ví, že je tam skoro denně. Je neúnavnej a věří, že to snad jednou někam dotáhne... ... když už položil to taxikáření. - - A tenhle pán tu prodává svoji sbírku básní a hned těch pár revolučních přednáší. Trochu mi připomínají ty komunisty v Německu. Ti se také na ulici scházejí už pár let vždy v pondělí a do počtu tak stejně. A taky jsou vytrvalí. -

... protože je to tak snadné formulovat, co potřebuji k životu : Zdraví a ženu, která by mne milovala a já ji. A proč mi stačí jen tohle? Protože to je pro mne podstatné a bez toho by mi ani nestálo za to žít. Ve Vojanových sadech stále něco kvete. Jsou to jen milimetrové kvítky a proto nejsou tak zcela celkově zaostřené. Je sice pravda, že to ostatní v rozumné míře mám, například co do žaludku, postel a střechu nad hlavou. Ale k čemu mi by bylo jídlo, kdybych ho nestrávil a k čemu postel, kdyby vedle mne neležela milovaná žena. No řekněte? :D -