Kreperat

Mnozí lidé mají představu, že galerie je něco podobného jako pro školy naučná exkurze, aby člověk nebyl vyloženej hlupák a něco tam pochytil, když většinu látky o umění, o malířích a jejich obrazech, ve školní lavici prospal a v dospělosti už tam obvykle nezavítá. Jsou samozřejmě důležitější věci věci v životě než galerie. Jsou tam stejně jen staré obrazy, které můžeme vidět i na internetu nebo v knihách a známe je nazpaměť. A skutečně včera, když jsem tu otiskl o vstupním protoru Národní galerie článek, jsem se z komentářů dozvěděl, že hodně lidí, i Pražáků, nemá ani ponětí, kde ten Veletrnižní palác, hlavní sídlo galerie, je. Galerie je i krásné místo ke schůzce a nemusí to být jen nějaká honba za věděním, za uměním. Můžete tam strávit celé odpoledne, posedět a popovidat si... a jako bonbónek jsou tam sochy a obrazy. Takže moji milí, zvu vás tou galerií na malou procházku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ta procházka galerií byla trochu delší, než jsem měl v úmyslu, ale snad se v...

. . . . . . . . . . . Ve Veletržím paláci je sbírka Národní galerie, ale jistě mi dáte za pravdu, že vstupní prostor je už samotné umělecké dílo. Už samo stojí za shlédnutí, ale aspoň dnes se potěšte tou krásou tady se mnou. .

Když jsem byl ve Lvově, viděl jsem každý den v podvečer svážet opilce z ulic. Mají na to speciální aura, takové antony. Předpokládám, že je tak podobně i v jiných velkoměstech na světě. Například v Německu se o ně starají záchranky a ty sanitáře docelo lituji, protože ti opilci, pokud nejsopu úplně namol, jsou agresivní. Často si kupují chlast ze sociální podpory a my tu jejich legraci a nakonec i ten jejich odvoz, ještě platíme z daní. :D Dnes jsem objevil starou fotku, na které vidíte, že se i za starých dob Praha o opilce starala. Měli na ně ošatiny. . A jedna současná fotka. A co vy? Už vás někdy odvezli na záchytku? Pochybuji, že se tu někdo přizná. .

... když nás tělo zrazuje. Krásně to popsal v románu Nesnesnesitná lehkost bytí M.Kundera a líp bych to nenapsal. Rozepjal jí knoflíček na halence a naznačil, aby si sama rozepjala další. Ale ona mu nevyhověla. Vyhnala své tělo do světa, ale nechtěla za něho brát žádnou odpovědnost. Nebránila se, ani mu nepomáhala. Duše tak chtěla dát najevo, že nesouhlasí s tím, co se děje, ale že se rozhodla být neutrální. Svlékal ji a ona byla přitom téměř nehybná. Když ji políbil, její rty neodpovídaly na dotek jeho rtů. Ale pak náhle ucítila, že je vlhká ve svém klínu a lekla se. Cítila své vzrušení, které bylo o to větší, že byla vzrušena proti své vůli. Duše již tajně souhlasila se vším, co se dělo, ale věděla též, že má-li trvat dál to velké vzrušení, její souhlas musí zůstat nevyřčený. Kdyby řekla nahla své ano, kdyby se chtěla dobrovolně účastnit scény, vzrušení by polevilo. Neboť duši vzrušovalo právě to, že tělo jedná proti její vůli, zrazuje ji a ona se na tu zradu dívá. .

. . . . Je to taková všeho chuť fotek z jednoho pošmourného dne, ale té Adidasce to nebránilo v úsměvu a tu ženu ve Vojanových sadech taky sníh nerozházel. Nenechme se takovým počasím ovlivnit a těšme se na lepší den. Třeba už bude zítra. :) . .

Z Kinského sadu jste tu nedávno viděli fotky, když jsem si tam s Lenkou vyšel na procházku. Teď jen ještě něco k tomu kostelíku. . Kostelík byl sice uzamčený, ale přesto se mi povedlo oknem vyfotit interiér. Moc světla tam nebylo, proto ta kvalita fotky. . Nicméně jsem za pozednicí objevil, že si tam někdo schoval deku, chleba , konzervu, láhev vína a vývrtku. Hned vedle je ruina, takže tu nespíš pod podlobím přespávají bezdomovci. Aspoň k něčemu je dobrej. . A skutečně mne jeden z té ruiny pozoroval. Asi měl obavy aby mu nezmizela ta flaška a vývrtka. Stejně nechápu, proč tu ruinu tam zanechali, když ty sady byly nedávno renovované. Asi že vypadá tak romanticky? .

Občas jsem mlsnej a tak si něco něco sladkého udělám. Včera to bylo jen z materiálů, které jsem měl zrovna doma, ale přesto se mi podařil báječnej Kuchen. Kdo se tu podívíví, jaké bláboly tu píši, Kuchen je mužského rodu. Zvolil jsem německé označení, protože nevím jak tu dobrotu nazvat. Není to koláč, ani buchta... asi to bude, podle vzhledu, bábovka. Takže k věci, je hrnková. Jeden hrnek ovesných vloček, jeden polohrubé mouky, jeden sypkého kokosu, necelý hrnek cukru krupice, kypřící prášek, dvě lžíce šrotovaných lněných semen, vajíčko, podle potřeby asi tak hrnek mléka, polovinu hrnku oleje a všechno zamíchat. Pak jsem to slil do skleněné varné formy, jinou nemám, a nechal péct při 200 stupních asi 25 minut. Tady bych rád jen upozorníl, že nemám troubu, ale jen mikrowelle, která peče, takže u klasické trouby bude čas jiný. Každopádně je to krásné kypré, lehké a moc dobré. Ale pokuď se vám to nepovede, tak vám za to neručím. :D Fotku vám tady neukáži, protože jsem ji snědl dřív, než ...