Kreperat

Pokud se tvrdí, že děti nečtou, není pravda. Děti, a nejen ty, ale všichni mladí, přímo milují knihy a nejraději čtou v metru. Někdy mi to tam připadá jako v městské knihovně. Stejně jako žebrák potřebuje ke své živnosti hůl, nebo psa, tak pasažér pražského metra má knihu a hned jak uvidí volné místo, zahloubá se do ní. Kniha jako prostředek, nepustit nikoho sednout. A obvykle je ten mládenec (nebo dívka) tak zaujatý příběhem, že ani postřehne, že přistoupí babička. Takže to byl jen malý úvod k mým fotkám. :D Tahle fotka malého čtenáře je ze čtvrtka... ... a včera jsem opravdu čirou náhodou zašel do jedné galerie a tam vidím tuhle sochu. Je v Clam-Gallasově paláci kdo zájem a výstava je otevřena do poloviny května. Pak že i moderní umění není ze života. :) .

Útlá kniha o 30 stranách, sto let stará, ale jak i dnes pravdivá. Mimochodem G.B.Shaw byl po celý život vegetarián a proto měl tak bystrý rozum. . . Ukázal jsem vám jen pár prvních stran a dál k tomu, když dovolíte, řeknu jak to vidím i já. Taky se bez uzardění přiznávám že jsem milionář, i když ten milion nemám celý v hotovosti. Dnes to taky při té české měně není žádná zázrak, když má někdo milion korun. Shaw v knize píše, že milionáři jsou v podstatě chudáci, protože nejsou schopni ty peníze nejlépe utratit a má svatou pravdu. Krk máme jen jeden a náš žaludek stráví jen co může, oděv ať je sebevíc drahý taky nenosíme ve dvou vrstvách, na dovolenou taky nejdeme rozdvojeně aby nás to stálo víc... takže ty prachy za sebe utratit nestačíme. Zbyvá nám tedy je rozumně do dobré věci investovat. Otázka je tedy jak? První co by mne napadlo (a Shawa taky) by bylo dobře zaopatřit své děti, dávat peníze své rodině. Ale věřte mi, to by bylo to nejzhoubnější. Můj syn je už beztak lenoch až to bol...

. . . . ... a vyjeli na kole, takže jaro je tady. .

Želvy sloní, nebo-li obří, které můžete vidět v pražské zoologické zahradě, jsem onehdy zastil při obědě. . . . . . . Některé fotky, hlavně ty zoomen, nejsou moc kvalitní, protože to sklo, přes které jsem fotil, bylo párou částečně zamlžené. Dvě suchozemské, i když o něco menší, jsem i měl. Samici jsme pojmenovali Bibi, Bibinka a protože se nám zdálo, že je jí smutno, koupili jsme jí Bibánka. A ti se k sobě opravdu měli a dalo by se tomu říct i láska, protože Bibák Bibinku nenechal chvíli na pokoji. Když jsme se chystali emigrovat, věnovali jsme je mé mamince a ta je dokonce i chodila do přírody venčit. Není pravda, že se s nimi člověk nemůže pomazlit, milují podrbání pod krkem a náramně si to užívají a taky nejsou hloupé. Pokaždé i čekali u dveří, když měla maminka přijít z práce a radostně jí vítali. Byli to zkrátka její mazlíčci, nenechala na ně dopustit a samozřejmě jim taky ráda dávala papat, jak vidíte nahoře na fotkách. .

- Tyhle dvě fotky jsou pod vodou. Fotky by mohly být lepší, ale jsou zase přes upatlané sklo. .

A není je to jen v dnešní době. Tak je tomu již od druhé poloviny devatenáctého století. Člověk se zaměřil na techniku aby si její pomocí ulehčil život, bádal a přicházel na rozličné vynálezy, ale po duchovní stránce zakrněl a je dnes, bez nadsázky, na úrovni opice. A to raději tu ani nechtějme řešit naši stránku etickou a mravní. Polovina světa žije v přebytku a ta druhá o hladu. Je to sice známá věc, každý to víme, ale nikdo si s tím hlavu neláme a hledí jen na svůj žaludek. A pokud je Čech a zdraží mu maso, pivo, nebo cigarety, ještě si stěžuje. Takže si ukážeme ty opičky. Ty žíjí taky tak. Jen když mají plný žaludek, jsou spokojené a cítí se dobře. . . . Tahle makak se sice moc netváří, asi se nudí, ale budiž. .

... není nám nejbližší tvor, ve smyslu lidskosti. Je to kůň. . Jeho noblesa a ušlechtilost mnohému člověku schází. Snad víte koho mám na mysli. Nebyl sice koni dopřán dar řeči, ale často je lepší, když člověk tu hubu neotevře a nemluví. .