Kreperat

Fotky z městského parku jsem tu už několikrát měl, ale tentorkát byl docela opuštěný, protože byl všední den. Víte že je dnes Den nekuřáků? Tak koukejte, kdo kouří, přestat! Je to anglický a francouzský park v jednom. Ten anglický je rozlehlý s krásnými výhledy. Smí se tu jezdit i na kole. Nejen tady v parku, ale i v okolí jsou vidět tyhle neobyklé stromy. Mají na sobě také "vředy". Na hlavní promenádě jsou i dvě pódia a kamenné pinpongové stoly a lídé tu na nich opravdu o víkendech hrají. V té francouzské části plné květin, hlavně macešek, jsem načapal milence jak se válejí v trávě... ... a takhle tam vyváděli. Sedl jsem si tam na lavičku a trochu jim ty radovánky záviděl. Ty macešky vám ukáži příště. :D .

Do Gelsenkirchenu jsem vstoupil dost zanedbaným předměstím plným Turků, ale přežil jsem to živej. Ty lidi tam jsem raději ani nefotil. Opuštěné nebo zdemolované domy, které kdysi zažily i luxus a krásu. Nebo typické hornické činžáky. Gelksenkirchen je jedno z nejturkovejších měst v Německu. Ten si aspoň udělal hezkej bakon a může tam mít i dovolenou s výhledem. Největší oběti sekt bývají chudáci, nebo lidé s vymazanými mozky... jako například... dopovězte sami. A tak si tam Svědci Jehovi postavili Sál královské říše. Vznosný název. Abych to tu zakončil něčím hezkým, tak sedmikrásky z vedlejšího městského parku, který uvidíte příště. A jak se vám vlastně líbí moje krátká procházka? :D .

Dnes je tady státní svátek Fronleichnam a tak jsem se byl podívat na místní hřbitov, ale ten vám ukáži jindy. Měli bychom přece nejdřív dojít na té naší úterní procházce do cíle, tedy domů. Na té louce, jak jsem vám minule ukázal, nejvíc kvetla ta fialová kytička. Nejsem přece botanik, abych jméno každé znal. A ta kytička to taky neví jak se jmenuje. Bohužel mi ale vyšla nějak moc bledě. A tak jsem se tam minuty s tím mordoval, aby mi vyšla takhle fialová. A pak i její střed. Na konci té louky na mne zase číhal ten havran a tak jsem se bál kolem něj i projít. A tak jsem raději uhnul z té stezky Linden - lipovou alejí, jak vidíte na plánku v minulém článku, na Gelsenkirchen. A jestli mne dál pronásledoval, uvidíte příště. .

Včera pršelo celý den a proto jsem rád, že jsem si vyšel už v úterý do přírody. Ty stožáry mne podél té stezky provázely dál, k tomu i slunce a tak jsem byl jak nabitej. Čirou náhodou tam byly nalezeny opracované pazourky, které dokazují že tam žili lidé před 7 tisíci lety. I proto se tam cítím tak dobře a stále mne to místo přitahuje. Na mapě, která stojí u cesty, vidíte kudy jsem šel, Kirsch - třešňovou alejí ... ... až jsem došel ke Streuobstwiese. Tu louku mám taky moc rád, protože je plná květin. Ty uvidíte v detailech příště. .

Šla se psem, tak by nebyl problém se s ní dát do řečí. Barva fotek je ostře zelená, ale nemohu si pomoct. Buď je to světlem nebo foťákem. Proti mne vyletěl havran, jako by ji chtěl chránit. A tak jsem si to raději rozmyslel, protože navíc šla po úzké stezce obklopené křivisky. Třeba by se bála a pošvala by na mne psa. Se psy mám vůbec špatné zkušenosti. Mají na mne spadeno asi proto, že mám raději kočky. Odbočil jsem tedy raději na cyklistickou stezku, která vede až do Essenu. Nutno dodat, že tu stezku používají hlavně lidi se psy na venčení a je to někdy s kolem o hubu. Tak zase pokračování příště. :D .

Včera byl krásný slunný den a tak jsem si řekl, když zrovna neprodávám, že vyrazím do přírody a pokud máte zájem můžete se tady na blogu vydat se mnou. Původně jsem si myslel, že to bude jen krátká procházka, kolo jsem nechal doma, ale nakonec to bylo na celý den a dobrých 30 kilomentrů. Kdo mne znáte delší čas, obvykle chodím do "mého" lesa, ale často se vydám opačnou stranou na "náhorní plošinu", jak jí říkám, kde je taky krásně a nádherná rovina. A všude zelená tráva. Jak už jsem tady někde psal, bydlím na samém okraji velkého města Bochumi, které má asi 400 tisíc obyvatel a tak to mám přírody pár kroků. Je to téměř poslední dům a v samé blízkosti je rozvodna dálkové elektřiny a dokonce jeden stožár ční takřka nad námi. Snad proto mám i tolik v sobě energie a často ani nevím jak ji ze sebe rozumně vydat. :D . . . Na náhorní plošině jsem před sebou zahlédl ženu v červené. Fotka je zoomen. Původně jsem si myslel že to sukně. Červená je pro mne jako pro býka a tak j...

Právě skončila škola. Čekám na tebe až vyjdeš a mohu tě políbit. Pak se loudáme sídlištěm, mám na nohou kolečkové brusle, ty vedeš své kolo a držíme se za ruce. Fotka je výsek z celkové fotografie v předminulém článku. Tentokráte to byl opravdu krátký sen, jen takový záblesk vzpomínky na moji první lásku a ani tu krupicovou kaši jsem před spaním neměl. Každopádně to bylo s tím snem krásné probuzení do nového dne a slunce právě září za oknem. V jaké náruči asi ta dívka dnes je a jestli se ji občas zdá i o mně? Z těch pubertálních let jsem vlastně nikdy nevyrostl, i když jeden podstatný problém tu je - že na těch třináct čtrnáct už zrovna nevypadám. A ty kolečkové brusle jsem v životě na noze neměl. Musím to tedy dohnat. :D -