Kreperat

Nedávno blogerka Radka zveřejnila článek o čem se baví ženy, když se sejdou. Většinou o těhotenství, porodech a dětech a muži prý o fotbalu, motorkách a autech. Někdy prý dojde i na ženy. Já se včera sešel se Stefanem a právě téma dne byly ty ženy, protože ani jeden z nás fotbalu nafandí a auta nás taky tolik neberou. Stefan taky miluje kameny a to nás sblížilo. Kromě těch kamenů šlo o našeho společného kamaráda, kterému jeho družka namísto lásky nabídla přátelství. U něj je to o to víc komplikovanější, že před lety pustil svůj byt a teď ani nemá kam jít. Žili spolu deset let a krize nastala asi před rokem, když jejich sexuální radovánky měly od sebe stále větší odstup, společné procházky taky, pak už ani nechtěla aby ji držel za ruku a nakonec i šetřila s polibky. Když se jí zeptal proč, řekla mu, že ho má sice ráda, ale to zamilovaní, že byla do něj celá blázen, přece po tolika letech soužití nemůže od ní chtít. Má taky plno starostí a jaksi ta lust na chlapy vůbec, se jí vytratila a...

... jak už to někdy bývá a sneslo se to na mne hned po půlnoci. Nakonec jsem se vyspal do růžova a doktorka, kterou jsem rok neviděl, mne potěšila jen dobrými zprávami. Moje srdce neutrpělo všemi těmi životními kotrmelci a tlak mám krásnej a stabilní. Prakticky celý den jsem pak stávil u kamaráda Stefana. . . Jeho přítelkyně Sabine sbírá kýče a některé z nich tu právě vidíte. .

. Budu mít důležité jednání, držte mi palce. .

. Zatím mi tady aspoň krásně kvetou. .

Právě dnes je to dva roky co jsem poznal moji milou. Nevím jestli to byla ezotérika, nebo nějaká vyšší moc, ale s jistotou mohu říct, že na vině byl kažopádně déšť, protože ten nás pod jedním deštníkem spojil. Tak rychle čas útíká, ale ten první náš polibek stále cítím, jakoby to bylo včera. Bohužel nás dnes dělí dobrých 700 km a tak ti aspoň posílám vzdušný polibek a tuhle kytičku. Natrhal jsem ji pro tebe tady na náhorní plošině, kde je jak v ráji a jsem tam v myšlenkách jen s tebou. Vypadá to tak, že jsme se osudově potkali. I dnes prší. :) .

Vím z loňska kde jsou a tak jsem šel na jisto. Bohužel ještě nejsou zralé, ale přesto jsem jich pár ochutnal. Jsou tam i lískové oříšky, ale na ty si musím taky počkat. Schylovalo se už k večeru a tak jsem ještě pelášil na moji milovanou náhorní plošinu. Odtamtud budou fotky zase příště. .

Ještě se nechci rozloučit se životem a beztak stejně skončím v pekle, ale máme tady něco, co vypadá jako Sněžka. Je to halda a protože bylo včera krásně, tak jsem se tam vydal. Ale není to tam tak neutěšené. Pod ní všechno kvete a voní. . Kupodivu převážně žlutě. - Bílý květ jsem tam taky objevil. Když vidím milence, jen je mi líto, že tady nemám svoji lásku. . Večer jsem byl na lupu na třešních, ale o tom až někdy příště. .