Něžná fotka k dnešnímu večeru
Není sice technicky dokonalá, protože je na dálku zoomem... .
Příspěvky
Světě zboř se, koupil jsem si mobil
Možná si někdo z vám pomyslí, proč jsem článek zřadil do TT, ale kdo mne tady trochu zná, dobře ví, jaký jsem zapřísáhlý nepřítel mobilu. O tom by mohla Bohunka, nebo Klárka, nebo jiné holky, dlouho vyprávět. Často jsem kvůli tomu, že nemám mobil, prošvihl s nimi rande. Zkrátka a dobře, mobil bylo moje zakázané ovoce, které jsem teď porušil a na vině je "Eva", která se ve skutečnosti jmenuje Mara. Jo, svedla mne. Svedla mne už jen svým jmenem Mara... žena, která se zjevuje jako přízrak jednomu muži v epické básni od Jefferse... a nakonec je mu natolik osudná, že ho dožene až k sebevraždě. Jeho básně prostě miluji, ale jen doufám, že mne tahle Mara k sebevraždě nedožene. Totiž nemá internet abychom si domluvit schůzky, takže jediná možnost byl mobil, s kterým mne hned ochotně naučila zacházet a vložila svoje telefonní číslo. Přestože má dva diplomy je bez práce, navíc rozvedená bez závazků, takže má času tolik, že by ho mohla rozdávat... stejně tak i já příští týden neprodává...
A co když Eva vnutila Adamovi...
... rajče. Všichni malují, nebo mluví o normálním jablku, ale bylo to rajské. :D .
Dnes ráno jsem dostal almužnu od žebráka
Položil mi na stůl deset centů a že prý bere jen eura. Tahle mi vešla do záběru, ale lepší fotku než tuhle bych neměl. :D .
Některé holky jsou ještě poctivé
Jak jsem tu psal, v neděli jsem píchl kolo, ve středu konečně tu duši z pneumatiky vyndal, ale zjistil jsem, že zalepit nepůjde. Díra jako vrata. Vzal jsem ji tedy včera do města, že podle ní koupím novou. Problém ale nastal ten, že prodávám ve stejné době, jako ostatní prodejny, takže jsem nemohl od stolu a Stefan, který by mi ji jinak šel koupit, odjel hrát do Francie. A jako na vztek, zrovna včera se u mne celý den neukázal ani jedinej známej. Nakonec když se blížila sedmá hodina večer, pln zoufalství jsem požádal jednoho solidně vypadajícího muže, který šel kolem a vedl své kolo. Ale ten odmítl. Pak se u mne zastavila úplně neznámá holka, kolem dvaceti let, a tak jsem si troufl požádat i ji. Ta řekla sice ano, že mi tam zajde, ale nemá u sebe peníze. Mám jí těch deset euro dát nebo ne? Jako u Hamleta. Bylo by mi i docela trapné jí peníze nedat, protože by to vyznělo, že ji nevěřím, že si myslím, že je nepoctivá. A tady jsme u titulu mého článku. Takže jsem si řekl, v nejhorším přij...
Můj šťastný objev
Není to žena, jak by se mohlo zdát, ale dětská kniha, kterou jsem tady doma (v Německu) objevil. Patřila moji dceři a tak jsem si říkal, že ji vezmu do auta a vrátím ji, až se vrátí z Dánska. Jelikož jsem se přes poledne trochu nudil, v tu dobu se ke mně zákazníci zrovna nehrnou, tak jsem ji otevřel. Musím se přiznat, že jsem naposledy četl dětskou knihu, když ještě moje děti neuměly číst, většinou než šly spát, a bral jsem to spíš jako povinost, protože mne pohádky nikdy nějak nenadchly. Ale tahle kniha pro mne najednou byla jako znovuobjevený poklad. Dětský svět, kdy je všechno tak nové, krásné, objevné a člověk nemá jiné starosti, než si hrát a skotačit. Tak prosté a pozitivní, protiklad toho v čem žijeme dnes. Kniha je psaná jako od sedmileté holčičky. Dva úryvky, které mne pobavily, vám ukáži: Swipp bekam auch oft Prügel, obwohl er ein Hund war und kein Kind. Swipp dostal také často výprask, přestože byl pes a žádné dítě. Aber stellt euch vor, daß es so einen netten Großvater gibt...
