Kreperat

Nejen kvůli penězům, ty taky nejsou na škodu, ale hlavně proto, že se každý rok u mne zastaví mnohaleté zákaznice a chtějí si se mnou popovídat, co je u nich nového. Časem jsme se stali přáteli a to potěší. Většinou jsou to ženy, ale za to já nemohu. :D Přišla mi ukázat syna jak povyrostl. Znám ho už od kočárku. Hraje šachy a pochubila se mi, že vyhrál nějakou soutěž. Kdo z vás na můj blog chodí častěji, tuhle moji kamarádku už zná. Přestala fetovat, vypadá mnohem líp, je klidnější a hlavně začala i pracovat. To fakt potěší. Není to krásné, takto poznávat lidi? .

. Do Dortmundu se vrátilo léto a poslední dny prodávání si docela i užívám. .

Je sice růžová, ale kvete u Mary na zahrádce. Tahle kvetla u silnice, když jsem jednou šel do Gelsenkirchenu. .

V márnici v rakvi viděl naposledy otcovu neholenou tvář. Žádný klid, usmíření se smrtí, jen zlověstný výraz, který u něho neznal. Z jeho sepjatých rukou k němu stoupal chlad. Jeho bratr zůstal stát opodál, měl ze smrti, z pohledu na ni, strach. I jejich otec měl ze smrti strach a snažil se proti ní ze všech sil bojovat. Ta jeho tvář, jakoby nám chtěla naposled ukázat celou tu jeho hořkost a rozhořčení nad světem, který ho zradil. Kde byl klamán a týrán až do poslední chvíle, než sám a bez rozloučení odešel. Se špatnými kartami hrál do konce života. V pubertálním věku s otcem pohrdal pro jeho ústupnost, povolnost a poníženost. Trpělivě snášel všechna ponížení a rány, které neuměl vrátit. Slaboch, svědomitý úředník, dbalý na vnější lesk a uctivou zdvořilost. Byl ze staré školy. Styděl se za něj, jak poklonkoval komunistům, ač je nenáviděl. Nemohl vidět, když s ním někam šel, jak mluví, jak jedná, jak úzkostlivě dbá, aby neztratil tvář. Zprvu měl jeho otec malou mozkovou příhodu, kterou j...

. . Musím se vám omluvit, že vám nebudu tento týden oplácet komentáře, protože pracuji od svítání do noci. Ale rád si ty vaše přečtu a kouknu na váš blog co máte nového. :) .

. . Moje láska dobře ví, že bílá je mi nejmilejší. .

. . . Praha je večer rozhodně živější. Když se řekne večerní Praha, napadnou mne noviny Večerní Praha, škoda že nejsou. Ten kolorit s voláním kamelotů mne na Václaváku chybí. .