Kreperat

Naštěstí na Kryšpína, když neposlouchal. Já nezlobil. :D .

. . . . Ty první tři jsou z Kinského zahrady a ty další dvě už z Petřína. Ty fotky by mohly byt lepší. ale s tím malým foťáčkem zázraky neumím. .Kryšpín je roztomilej, hravej a nejraději běhá za klacky... má taky jen dva roky. .

. Zatím jen malá ochutnávka z naší včerejší procházky. Měl jsem s Viktorkou pocit jara, nevěříte? .

Šel jsem zrovna přes Václavák nahoru na metro a tihle dva přede mnou. Jako správnej blogovej reportér mám foťák vždycky při sobě. Měla hezkej župánek. Co někdo neudělá pro neobvyklou fotku u Václava. V té zimě je ochotej polonahej přejít celej Václavák. .

Obecně se má zato, že prokrastinace je něco negativního, ale já si naopak myslím, že nic pozitvnějšího neznám. Přiznávám, že jsem lenoch, na všechno mám čas a rád všechno odkládám, ale v tom je právě ten půvab, že se člověk za ničím nehoní a nemá stres. Má všechno před sebou a tedy má možnost i o tom přemýšlet a věnovat tomu čas. A navíc když člověk něco dokončí, je to jako smrt, už ho to přestane zajímat a může pak jen později zklamaně konstatovat, že to tím urychlením jen zpackal. Už staří mudrci vždycky říkali, že každé dílo potřebuje vzniknout v pravý čas. A mám ještě jeden důvod, proč všechno je nutné odkládat a tam právě hraje velkou roli ten čas. Často se trápíme jak něco dobře udělat, musíme se i rozhodovat jestli to má být tak nebo naopak a nakonec ve zbrklosti učiníme rozhodnutí, které se časem ukáže, že bylo nesprávné. Není proto lepší to všechno nechat plavat, nerozhodovat nic, ponechat to osudu a ten čas to nás rozhodne sám? Takže chvalme tu prokrasnici a vzdejme jí pokažd...

... a nemusí to být jen ta dvounohá. Včera jsem byl v Michelském lese (v Praze 4) na houbách. . . . . . Přinesl jsem si kromě pár hřibů i plnou tašku václavek. V tom čtvrtém věžáku bydlím. .

. . . . Někdy mám problém fotky nazvat, ale když měla ten bílý kabát. .