Kreperat

Nevím jak v Čechách, ale v Německu mají lidé v papírech příslušnost i národnost. Já mám například jen německou příslušnost, ale moje ex má i německou národnost po otci a naše děti zase po mé ženě. Že by měly naše společné děti měly mít i českou národnost, to německé úřady prostě opomíjejí. Kdyby to tak bylo podobně v Čechách, a možná že to tak i je, měli by lidé vedle české příslušnosti i národnost třeba německou (jako to bylo za první republiky), československou (stále se někdo cítí jako Čechoslovák, třeba i já), nebo jen slovenskou (nebo moravskou - přece mají i jakési království) a třeba i cikánskou, když na to přijde... ten cikánský národ, ať si někdo to myslí nebo ne (podle nátury a zvyklostí to Češi rozhodně nejsou) opravdu je. Třeba i tahle je rodilá Češka jako třeba Okamura, který spíše vypadá jako Japonec. A na závěr ještě k těm brýlím. Včera, když jsem večer vyprovodil Marušku na metro, šel jsem si ještě nakoupit do Tesca a tam jsem vytrousil z kapsy brýle. Přesto jsem doma p...

Samozřejmě s Maruškou. Se svými láskami jsem vždycky rád vařil, nebo něco kuchtil a věřím tomu, že to opravdu sbližuje jak nic jiného. Moje ex mne vyháněla z kuchyně a jsem dodnes přesvědčen, že to byla hlavní příčina našeho nesouladu. Kdyby všichni společně vařili, bylo by po rozvodech. Nemyslíte? .

... a já to mohu porovnat, protože jsem vlastně víceméně cizinec, který žil dlouhé roky v emigraci. Jediné, co mne stále láká do Prahy, jsou právě ty krásné holky... . ... jako třeba Klárka. Hádejte, co si tam k jídlu vybrala. .

Dobrovolně přiznávám, že mi dřív taky vadilo, když nějaký chlápek okatě a bezostyšně nahlížel do výstřihu mé ženy, protože jsem žil v přesvědčení, že jediné privilegium, pohled na její prsa, patří jen mě. Moje nová přítelkyně chodí teď bez podprsenky (řeknu vám později proč) a nijak mi to nevadí. Není přece můj majetek a rád se podělím. Mimochodem, manžel mé přítelkyně byl velký žárlivec. Nejenže nesměla chodit bez podprsenky, i když měla třeba dva tlusté roláky na sobě. Nesměla vlastně vůbec nic. Jednou si nechala do vlasů udělat pár pruhů a její muž vzal nůžky ty pruhy ji vystříhal. Nesměla ani chodit sama na nákup a často ani nesměla sama na půdu, protože by se tam mohl ukrývat její milenec, se kterým by si to tam rozdala. Samozřejmě se nesměla ani malovat a když si vzala rtěnku, byla v jeho očích coura a děvka, která má jedinej úmysl na sebe nalákat nějakoho chlapa. Úplně nejraději by byl, když vypadala zanedbaně jako cuchta a z domu nevyšla. Časem ji nepustil ani za kamarádkou, k...

... a bez práce. S takovými dětmi je někdy většího pohoda, než s těmi vlastními. Nemám pravdu? .

Mám doma knihu "Jací jsme" o české národní povaze od Ferdinanda Peroutky z roku 1924, kterou jsem zrovna nedávno četl a je zajímavé vidět, jak se na to díval před téměř sto lety. Na závěr knihy píše: "Nemůže býti žádné pochyby o tom, že se lidstvo vyvíjí k tomu, čemu se říká humanita, už z toho důvodu, že lidstvo se stáví citlivějším. Ale to jest humanita dostupná Němcům, Francouzům, Angličanům, Američanům, právě tak jako Slovanům. Ctižádost dělati z humanity slovanskoui záležitost, jest ostatně poněkud zvláštní a neprospěšná... humanita je věc mazinárodní jako telegraf nebo telefon." A co z toho závěru vyplývá? Že my Češi, často jen proto, že je naše země v srdci Evropy, se mylně namyšleně domníváme, že jsme kolébkou kultury a humanity... a ono to už dávno není pravda. Po těch čtyřiceti letech naprostého rozkladu, destrukce budeme dálších čtyřicet let co dohánět. Stačí se dívat kolem sebe. Jen na doplnění článku, včereší večerní fotka ze Staroměstského náměstí. .

Kdykoli Marušku obejmu, hned knučí a sápe po nás a když nereagujeme, začne štěkat. Všude chodí za námi, takže si s Maruškou moc neužiju. Nemáme prostě šanci. Takovou ženskou jako je Kiki, jsem fakt ještě nezažil. .