Kreperat

Byl krásný slunný den, že nám to nedalo, abychom nezašeli do pražské zoo. . . No řekněte, nevypadá krásně? Vyhříval se na sluníčku. Bohužel člověk s takovými instikty už tak krásný není. Tak co, máte taky nějaké zkušenosti s lidskými hyenami? .

Ten sen byl sice krátkej, ale o to hroznější, že jsem probudil zpocenej až na prdeli. Přijdu do práce v dobré náladě a moje dvě kolegyně (V Čechách jsem pracoval jako architekt a ty moje kolegyně... ty byly v tom snu taky skutečné) na mne hned ve dveřích spustily "Kde jsi proboha včera byl, že jsi nepřišel do práce?" To mne v tom snu opravdu přímo vyděsilo a hned jsem přemýšlel co jsem včera dělal a jak si seženu nějakou omluvenku. :D Za totality jsme byli všechni jako ovečky. Jen jsme bečeli. Je fakt, že jsem kdysi často chodil pozdě do práce a někdy taky ani nepřišel, ale v našem Ústavu pro rekonstrukci to bylo docela volné a každej si skoro dělal co chce. Ale šéf byl šéf a navíc bylo to v době komunismu, což právě ta doba v snu mne tak vyděsila. Vy, kteří chodíte ke mně na blog častěji jistě víte, že jsem nakonec emigroval a postavil se tam na vlastní nohy a nějaká pravidelná docházka do práce se mne už netýkala. Byl jsem zodpovědný jen sám za sebe a co jsem udělal nebo ne...

Odpoledne jsem vyrazil s kamarády, jeden z nich můj nakladatel, že se projdeme za městem, ale jak jsme šli kolem jedné hospody nedali si říct a zapadli tam. Mne se nechtělo a tak jsem zůstal venku na sluníčku a čekal. Nakonec jsem šel domů, ale tam jsem se za chvíli nudil. Vyšel jsem tedy znovu z domu a nakonec jsem v jiné hospůdce ve městě potkal nějaké cizí filmaře. Seděli před ní za stolem pod stromem v takové předzahrádce. Dal jsem se s nimi do řečí a nakonec mne pozvali ať si k nim přisednu. Byla s nimi jedna žena, Češka a tak jsem se jí zeptal odkud je. Jmenovala nějaké městečko, které jsem už zapomněl, ale nakonec jsem se domluvili že někde u Frýdku-Místku na Ostravsku. Hned se ke mně měla a za chvíli mi sáhla do rozkroku, ale nějak mi nevadilo, takže jsem si to od ní nechal líbit. Nakonec jsem zjistil, když přišel vrchní s dalším pivem, že je jeho žena. Jemu to ale taky ani moc nevadilo. Měl jsem sebou foťák, však mne znáte a tak jsem nakonec dostal chuť ji fotit. Ona se mi opr...

Nevím, jestli jste se včera dívali na Hledá se president, ale řeknu vám, měl jsem si ten zážitek raději odpustit. Ten celej film byl v podstatě o tom, jak někdo dokáže zneužít i vlastní dítě. To byl i dobrý příklad, jak někdo může i nasadit psychologickou zbraň. Psychologie je vůbec nejlepší zbraň, když ji člověk dovede jen ke svému prospěchu použít. Jinak ani podvodné sekty by neměly takový úspěch. .

Jak jsem dnes jel vzadu v přecpaném autobude, jedna žena kolem pětatřiceti mi řekla, že se nemá čeho držet a tak jsem jí nabídl, že se může držet mne. A ona se mne opravdu chytla. Jak to s námi cloumalo, ten řidič jel jako blázen, byli jsme na sebe docela nalepeni tělo na tělo, a jak jsem ucítil její sladký horký dech, neodolal jsem, abych se k ni nenaklonil a nepolibil. Nebudete mi asi věřit, ale ona mi ten polibek vrátila zpátky. Něco podobného se mi stalo před lety v trolebusu v Petrohradu od jedné Rusky. Moje Maruška je nemocná, má rýmu a cítí se celá rozlámaná a tak jsem si tuhle polévku, jak ji mám rád, hustou a se sekanými špagety, tentokrát uvařil sám. Ta dnešní žena byl jen sen, když jsi si po té polévce na chvíli schrupnul, ale ta druhá Ruska byla opravdu skutečná. Jak se někdy i spojí skutečnost se snem ... a někdy to bývá i naopak. .

. . . . To smrtka nebylo přání do Nového roku. .

... by mne k něčemu mohla inspirovat... . . ... ale přímně řečeno, nebyla by příjemnější od mé přítelkyně? Mám tu doma dokonce i olejíčky. Taky se nechávátě rádi od svých milenců, milenek, partnerů... masírovat? .