Kreperat

... jsou v pražských ulicích vidět jen milenci. Maruška odjela na pár dní navštívit příbuzné, tak jsem se včera procházel po Praze sám. .

Je to pro mne pokaždé takové malé dobrodružství, když mám poznat ženu, kterou jsem v životě neviděl. Čekala na mne na stanici metra Vyšehrad, byla přesná, přesnější než já a já hned poznal, že to bude ona. Tu schůzku mi nabídla sama. Poznal jsem ji hned proto, protože jsem si ji podle jejích slov tak představoval. Měla na sobě šaty, jaké nosí holky, které chtějí na sebe upozornit tím, že jsou takové přírodní hospodyňky... a po domácku hrubě pletené punčochy. Chtěl jsem ji políbit na tvář, ale nastavila mi ústa. Po cestě na Vyšehrad mi dala i ruku a byla krásně teplá jako od dítěte. Prošli jsme celým Vyšehradem, zašli jsme i na hřbitov podívat se na Božku. Chtěl jsem ji i fotografovat, ale nechtěla, čohož jsem litoval. Mohl bych vám ji ukázat. Když jsme se zastavili na vyhlídce, ráda se nechala dlouze obejmout a políbit. Na krku měla měla medailonek s nějakým světcem a na moji přímou otázku mi odpoověděla, že je praktikující křesťanka, což znamená, že nejenže chodí do kostela, ale i ke ...

... tak to s námi asi jednou špatně dopadne. Za chvíli ani neprojdeme dveřmi. I když jednu metodu na hubnutí máme v zásobě... zkuste hádat, psychologové. .

... a zima nikde. . Taky se na sluníčku v těchto dnech tak vyhříváte? .

... co myslíte? . . . . Docela si dovedu představit jak na tom psychicky je. Takto jsem se někdy cítil taky. .

Byl krásný slunný den, že nám to nedalo, abychom nezašeli do pražské zoo. . . No řekněte, nevypadá krásně? Vyhříval se na sluníčku. Bohužel člověk s takovými instikty už tak krásný není. Tak co, máte taky nějaké zkušenosti s lidskými hyenami? .

Ten sen byl sice krátkej, ale o to hroznější, že jsem probudil zpocenej až na prdeli. Přijdu do práce v dobré náladě a moje dvě kolegyně (V Čechách jsem pracoval jako architekt a ty moje kolegyně... ty byly v tom snu taky skutečné) na mne hned ve dveřích spustily "Kde jsi proboha včera byl, že jsi nepřišel do práce?" To mne v tom snu opravdu přímo vyděsilo a hned jsem přemýšlel co jsem včera dělal a jak si seženu nějakou omluvenku. :D Za totality jsme byli všechni jako ovečky. Jen jsme bečeli. Je fakt, že jsem kdysi často chodil pozdě do práce a někdy taky ani nepřišel, ale v našem Ústavu pro rekonstrukci to bylo docela volné a každej si skoro dělal co chce. Ale šéf byl šéf a navíc bylo to v době komunismu, což právě ta doba v snu mne tak vyděsila. Vy, kteří chodíte ke mně na blog častěji jistě víte, že jsem nakonec emigroval a postavil se tam na vlastní nohy a nějaká pravidelná docházka do práce se mne už netýkala. Byl jsem zodpovědný jen sám za sebe a co jsem udělal nebo ne...