Kreperat

V poledne jsem měl schůzku s krásnou Helenkou s nádhernými prsy, jaké jsem už dlouho neviděl, ale ta si nepřála abych se tu o ní (ani o těch prsou) na blogu rozepsal, takže vám neřeknu nic, vaše smůla. A jelikož už něco odpoledne měla, vydal jsem se do města sám... a kam jinám než do Vojanových sadů. Tam jsem poslední dny už jako doma. Těch prsou jsem neměl nějak dost, takže jsem aspoň tuhle dívku ukecal aby mi pózovala. . . . Tu naopak potěšilo že bude na blogu... a mně vlastně taky. Taková jarní květinka. .

Tentokrát jsem nelovil nikoho, ale vydal jsem se s Maruškou do Radotína, kde můžete nalézt fosilie - hlavonožce. Stačí geologické kladivo a kopat a i Marušce se to líbilo. Trochu změna po tom mém lenošení, po tom zimní spánku. . . . . Nejsou to vzácné kameny ani nějaké vzácné fosilie, ale potěšilo mne, že jsem si zase mohl do skály zakopat. Byla tam i záplava fialek, ale kupodivu moc nevoněly. .

Hned vám řeknu proč. Jako Pražák si ji od dětského věku pamatuji docela malou. Na jedné straně končila ve Vysočanech a na druhé v Motole... a dnes, jak je známo, už požrala všechny okolní vesnice... Horní Počernice, nebo Řepy... na severu třeba Čakovice, Březněves... na jihu Zbraslav. A každým rokem jako otesánek shltne další vesnice. Nejvíc jsem si to uvědomil v pátek, když jsem se s Maruškou vydal městskou dopravou do Radotína. Ten už taky patří k Praze. Kdybych tu měl vyjmenovat všechny bývalé vesnice, nic jiného byste tu nečetli. A tak jsem se navečer zasnil, když jsme se vraceli do centra Prahy, jak asi bude vypadat Praha za sto, nebo dokonce za tisíc let. Požere celé Čechy i s Moravou (Brňáci máte to blbý, budete jen předměstí Prahy... a Američané už to dokonce ví) a pokud nesvolíte stát se Pražáky, budete opravdu muset opustit Zemi a vydat na Mars nebo na Venuši. Na druhou stranu mi bylo v tom autobusu dost smutno, když jsem viděl všechna ta sídliště, která zastavěla tu krásnou ...

Pokud si myslíte, že jsem tam běžel, tak to jste na velkým omylu. Měl jsem na metru Malostranská po poledni sraz s Maruškou a bylo pak krásné pozorovat jak se ti lidé, když by se mohli spokojeně procházet třeba po Valdštejnské zahradě, štvou a něktří vypadali, že každou chvíli vypustí duši. . Nebyli jsme jediní, kdo se raději jen dívali. . . . . . Vyhráli jako vždy s velkým náskokem černoši, ale medaili dostal každej. I dnes to vypadá na krásný den, takže si ho užijte. .

Po Petřínu bych už mohl chodit se zavřenýma očima, protože jen letos jsem tam byl několikrát a není to proto, že bych po těch vejšlapech tak toužil. Každá moje kamarádka chce na Petřín a nechápu co je popadlo. Jako by nebyly jiné parky v Praze, které jsou v rovině. Ty holky jsou zkrátka takové romantické duše. Maruška byla na Petříně jen letos už dvakrát a když jsem ji tentokrát chtěl vzít do Radotína, kde jsou fosilie, že bychom je mohli hledat, chtěla zase jen na ten proklatej kopec. Abych si ušetřil to stoupání do kopce, vyjeli jsme na Pohořelec a když už jsme tam byli, navrhl jsem jí. že se nejdřív projdeme Strahovským klášterem, kde je Památník národního písemnictví. . . . . . . . Praha byla ve slunečním oparu. . . . . . V kopci je i pramen (listím zanesená studánka). Panna Marie věnovaná Praze exulanty. Mám tolik fotek, že se sem všechny najednou nevejdou, takže další z Petřina až příště. Podívejete se i na předchozí článek, kde jsou taky fotky z Petřína (Seminářské zahrady). .

Ta naše Země už není co byla, někdo nám ji vyměnil a žijeme na jiné planetě. Proč si to myslím? Ve středu jsem byl s Maruškou na Petříně a sad třešní, tolik vyhledávaný Pražáky na prvního máje, už v celé své kráse rozkvetl. A taky si to pár milenců nechtělo nenachat ujít a raději si už teď tam pod stromy ustlalo a dalo si polibek. Takže ani vy neváhejte, protože nejspíš ty bílé květy do května nevydrží. . . . . . . . . . Ani my jsme tedy neváhali. A co vy? .