Kreperat

. . . . . . . Do toho parku chodím rád, protože je takový prostorný, nevím jak to přesně popsat... člověk se tam zkrátka cítí volně a svobodně. Je sice v sousedním městě, ale mám ho kupodivou blíž než ten bochumský, kde bydlím a kde jste vždycky obdivovali tu magnolii. Od žen si zatím dávám pauzu a ani bych na ně neměl čas, což Maruška jistě uvítá. Prodávám od osmi do osmi, přijíždím domů z Dortmundu až po deváté, takže jsem rád, když se jen podívám na vaše komentáře (jsem za ně moc rád a děkuji) a blogy... a oplácet vám je budu moci bohužel až příští týden. Takže ahoj a mějte se všichni krásně. .

. Ta je tak černá, že jsem musel zesvětlit fotku. Jinak si nestěžuji... vybral jsem si dobré zaměstnání. Lidé mi dávají peníze a ještě mi děkují. .

. . . Pár fotek, které jsem včera posbíral z ulice. Jinak jsem měl hezký den, zase jsem se po půl roce viděl se svými známými a kamarády a bylo to fajn. .

Kdo mne tu na blogu navštěvoval loni, dobře ví, že tam chodím (nebo na kole jezdím) každý den. Tam mne to nabíjí. Byly tam nalezeny i opracované pazourky, takže tam stálo pravěké sídliště a to mne nějak s tím místem (a s těmi lidmi) nějak spojuje. . . . Je tam taky pod modrou oblohou jen zelená, ta relaxuje a léčí unavené oči. Bohužel tento týden pracuji až do večera, takže asi nebudu mít tolik času vám oplácet komentáři, ale fotky tu budu dávat. Přeji vám hezké dny. .

Už jsem se tu trochu opět zabydlil, právě jsem dojedl bramborák, sice bez česneku (myslel jsem, že mám český sebou, ale zapomněl jsem ho v Praze a tady jsou v neděli zavřené obchody) a teď jsem upravil pár fotek z cesty přes Německo na jiný formát, které ty záběry snad i víc zvýrazní. Jsou to momentky přes špinavé sklo za jízdy, jak jsem obvykle zvyklý. . . Přes boční sklo se za jízdy docela špatně fotí, ale zvládl jsem to. Při Pinkelpause v lese jsem zahlédl tohle zvířátko. Jinak mám ještě mega fotek z Prahy včetně svateb, takže ani v Německu o ně nepřijdete. Postupně jich tu ještě dost uvidíte. .

... nejspíš patří mezi ty nejhanebnější závislosti. Takovým lidem by se měly uřezávat ruce. Dojel jsem těch 700 km do Německa docela v pohodě a bez problémů, zastavil jsem se ještě večer u dcery na kafe, ale jak jsem dojel ke svému domu, čekalo mne tam "milé" převapení. Vyražené dveře policií zabezpečné tak, že byly pobité prkny, které jsem musel pracně odšroubovat, abych měl kde vůbec spát. Ten idiot se nenamáhal zničit zámek, ale raději hned vyrazil celé dveře od futra. Televize, vysavač, mikrovelle a jiné věci tam naštěstí zůstaly protože byly pro něho asi velké, aby je nerušeně odnosil a nejsíš hledal nějaké maličkosti jako peníze nebo šperky, ale ty jsem tam nenechal. Není taky příjemný pocit, že by se vám nějaký cizí člověk špinavými prackami hrabal ve věcech a v prádle, sral třeba na vašem záchodě, nebo se vám vyválel v posteli. Blbej pocit. Čeká mne abych tu všechno dal do pořádku a za chvíli mi má přijít člověk, aby mi opravil ty dveře. Je to prostě nechutný... a mě...

Ony ty ženy nejsou tak docela moje a ani se na ně tak nedívám, ale jak to jinak napsat, že rád nové ženy poznávám, je to takové dobrodružství a že se rád nima scházím. Každá je jiná, originál, jsou zajímavé a tak se jich nemohu nabažit. Někdo to může brát jako moji závislost, ale každý z nás má nějaký koníček, že něco sbírá. Ty moje moje ženy mají aspoň tu přednost, že jimi neplním svůj byt. No nic, to bylo jen na úvod. Dva dny jsem tu na blogu nebyl a měl jsem taky k tomu pádný důvod. Na čarodějnice jsem poznal jednu čarodějku, která mi učarovala a první máj jsem krásně prožil s mojí milou Maruškou. Původně jsme chtěli na Strahov, ale protože ty jabloně, nebo třešně tam už odkvetly, zůstali jsme v posteli (dnes bohužel už odjíždím do Německa a tak to bylo dlouhé loučení) ale ten polibek v mé ulici pod sekurou jsme taky nakonec stihli. Přece ji nenechám uschnout... to bych ji třeba ani nepoznal, až se do Prahy vrátím. Tu čarodějku jsem poznal, kde jinde než ve Vojanových sadech. Jmenuj...