Kreperat

... pokud člověk nemokne, nebo mu aspoň neteče do bot. Byl jsem včera zalezlý doma, udělal si z posledních brambor, které jsem tu měl, bramborák (pokoušel jsem se i o bábovku v mikrowelle, ale tu jsem jsem spálil i s pekáčkem) a pustil se konečně do daňového přiznání, které musím odevzdat do konce května. Dávali i na Arte krásný životopisný film o spisovatelce, která trpěla schzoifrenií, Janet Frame. Nikdy jsem od ní nic nečetl a tak se po nějaké její knize podívám zítra do knihovny. Za celý den jsem promluvil jen jedinou větu s jedním člověkem, který na mne zvonil, abych mu otevřel domovní dveře, ale pak na chodbě zapsal stav elektřiny... takže si už pomalu mluvím jen pro sebe. Aspoň že s Maruškou si vždycky večer napíšeme. Už jsem tu snad minule psal, že vedle do bytu se mi nastěhovaly dvě cikánky. Přes den jsou ticho, asi spí, ale v noci, kolem třetí, když přijdou nejspíš z bordelu, aspoň tak mi to naznačila sousedka z druhé strany, docela vyvádějí (jsou rozdivočelý), takže mne poka...

Pokud se pamatuji, v pěti jsem byl docela plaché bezradné dítě a jedinou radostí pro mne bylo to, že mi dal každej pokoj a nemusel jsem se účastnit nějakých společných aktivit. Rád jsem kreslil a maloval a kdybych už dovedl psát, jistě bych i psal. Tu plachost jsem sice během života ztratil, ale ta bezradnost mi zůstala. Pokud jsem se k něčemu rozhodl, nikdy jsem to nedokončil (samozřejmě i dokončil, ale ne ze své vůle), ale každopádně jsem nikdy nebyl přesvědčen, jestli má nějaký smysl. Vždy jsem byl někým k něčemu dokopán... manželkou, abych odešel do Německa, nakladatelem, abych napsal pár knih, dokonce i ženami abych je pozval na rande, když si o to vlastně samy řekly (nechtěl jsem ranit jejich city), prostě každým, kdo si umínil, že by mne mohl nějak využít. Například včera se ta moje bezradnost projevila v plné své síle. Nebyl jsem schopen už dva dny vylézt z postele a jen jsem přemýšlel proč jsem vůbec tady, když by mi bylo lépe v Praze. Nemusel bych například držet dva byty (a ...

Tyhle dvě holky si asi dobře rozumí a nejspíš se doplňují, ale byl jsem svědkem, že i existuje mezi nimi nepřátelství. Buď je to závist, ale v sobotu jsem zaslechl jak jedna brunetka opovržlivě říká té druhé, když míjely docela hezkou blonýnku s rozvlátými vlasy "blonde" a jejich úšklebek. Každopádně, pokud chcete slyšet mé mínění, obě bych bral. :D .

... a já jsem v tom celej den prodával. Zastavil se u mne český kamarád, který bydlí v Dortmundu a obdivoval mne jak to vydržím. Jsem podle něho ošlehenaj větrem deštěm jako správnej sovětskej člověk a vlastně i proto mne hned něco nepoloží. Každopádně jsem si tu sobotu i trochu zpříjeňoval, zavřel jsem svůj "krám" a šel se projít po trhu (Němci nežerou noc jiného než spargl - chřest), šel sem si do knihovny přečíst noviny a odpoledne malá relaxace v kostele. . . Ta mladá žebračka bude ještě otužilejší, ale co její vaječníky? . Katolický kostel i přes den docela navštěvovaný, Němci jsou větší věřící než Češi, zaskočí si sem i během nákupu. V kostele byla i nějaká exkurze, zatímco ta černoška zapálila svíčku a za někoho se modlila. V době kdy nepršelo, jsem přesto něco vydělal, tak si nestěžuji. Tento týden mám leháro. .

Jana se minule v komentáři ptala, kde jsou ty moje německé ženy, tak jednu tady máte. Kdo tu byl u mne na blogu loni, tak si ji možná pamatuje, Je to Emilie a přinesla mi kafe, abych nezmrzl. Ale i hezký holky u mne nakupují. Nemám si skoro na co stěžovat, ale je tu hrozná zima, 12 stupňů, a každou chvíli prší. Dnes je můj poslední prodejní den a tak si příští týden dám pauzu a budu vám už i oplácet komentáře. .

Jeho pán si asi zatím šel na kafe. Ten pes opravdu patří jednomu bezdomovci. . . Tohle jsou místní komunisté, kteří za každého počasí demonstrují. Včera byla zima a skoro celý den pršelo, takže výdělek byl nulovej. .

. . . . . . . Do toho parku chodím rád, protože je takový prostorný, nevím jak to přesně popsat... člověk se tam zkrátka cítí volně a svobodně. Je sice v sousedním městě, ale mám ho kupodivou blíž než ten bochumský, kde bydlím a kde jste vždycky obdivovali tu magnolii. Od žen si zatím dávám pauzu a ani bych na ně neměl čas, což Maruška jistě uvítá. Prodávám od osmi do osmi, přijíždím domů z Dortmundu až po deváté, takže jsem rád, když se jen podívám na vaše komentáře (jsem za ně moc rád a děkuji) a blogy... a oplácet vám je budu moci bohužel až příští týden. Takže ahoj a mějte se všichni krásně. .