Kreperat

Bochumská ulice v Gelsenkirchenu už není, a doufám že ani nebude, taková jaká ještě před týdnem byla. A to především proto, že ti lidé tam, v tomto případě děti, poznaly nové kamarády, dívky z daleké pro ně země, které se jim s láskou věnovaly. Kdo četl předešlé články, ví o čem je tu řeč. Ta ulice se po týdnu proměnila, jako za zrcadlem, v docela nový svět, kde je už jen porozumění, přátelství a láska. Těch fotek mám mnohem víc, ale hlavně tyto dvě dokáží vše říct i beze slov. Studentka umění Rikke, původem z Dánska a děvčátko albánského původu Andaena. . Rikke tu měla za úkol rekultivovat zanedbaný plácek na zahradu, Andena jí každý den odpolene s tím po škole pomáhala a až Rikke odjede, což bude už dnes, vezme si to toto desetileté děvče na starost a bude o to denně pečovat a zalévat. .

Těch několik studentek umělecké školy z Amstrodamu nejenže během jednoho týdne oživilo tu špinavou Bochumskou ulici v Gelsenkirchenu, ale vnesly tam kromě svého umění i umění komunikace a lásky. Místní děti, některé nejspíš zanedbané svými rodiči, rychle poznaly tu vstřístnost těch holek, jejich upřímnou snahu se jim věnovat a tak netrvalo dlouho, že se rychle spřátelily a nastalo mezi nimi to láskyplné pouto. Ty studentky si prakticky ty děti "adoptovaly" a vlastně si ty děti "adoptovaly" i studentky. Bylo to krásně to pozorovat, jak se ty děti, pokud se jim člověk věnuje a projevuje jim náklonnost, krásně mění. Bohužel jsem si včera špatně seřídil foťák, tak ty fotky nejsou tak technicky\ dokonalé. To jsou "adoptavané děti od Rikke, každé odpoledne jí po škole pomáhaly. Tady zase děti které si "adoptovaly" Birnu z Islandu, krásnou rudovlásku. Tahle holčička ji přímo milovala. Ta špinavá ulice za za těch několik dnů opravdu proměnila jako v jiný svět...

... ale navštěvuje taky holandskou Akademii umění v Amstrodamu. Nejvíc času sice trávím se Suzanne, ale Rikke je taky moc milá holka a tak občas zajdu i za ní. Nechci taky Suzanne moc přetěžovat a zdržovat ji v práci. Zatím jsem tady ani neřekl, proč těch pár holek tady vlastně je. Tahle Bochumská ulice v Gelsenkirchenu je nejostudnější z celého města. Bydlí tu skoro jen Turci, obchody jsou prázdné, opouštěné a tak někoho napadlo to tam aspoň uměnim trochu oživit a proto sem pozval pár studentů, kteří mohou v obchodech ukázat co umí. Rikke na rozdíl od Suzanne studuje sochařinu a tak dostala za úkol tenhle plácek, kam každý chodil jen se psy, nebo dokonce i močil, zvelebit a udělat z něho tak trochu zahradu a místo k odpočinku. Chodil jsem tam jí s tím pomáhat a tohle dítě vpravo, holčička ze sousedství tam chodila po škole taky. Byla to pro nás všechny dobrá relaxace a pohoda. Milá upovídaná holčička. Její rodiče jsou původě z Albánie, otec pracuje někde jako zahradník a maminka má zá...

... se asi málo komu poštěstí. Tady se krámuje, aby ji nepopálilo sluníčko. Jistě víte že byla jako čarodějnice upálená, ale jak je vidět nejspíš vstala z mrtvých a docela dobře vypadá. Johanka není sice přímo z Arku, ale jmenuje Johanna Arco. Tady mi píše mail. Má babičku původem ze Slovenska, takže rozumí i trochu česky. Řekl bych že má po babičce i takou slovanskou tvář. .

... a jen tohle na ně platí. Ale to musíte jistě vy ženy znát taky, jinak s vámi nehne ani pár volů. Včera dopoledne jsem trpěl víc jak tři hodiny na křesle u zubaře a pak jsem si šel dát termín na plicní, abych měl jistotu, že ten zánět, který jsem si v Praze uhnal, dopadl bez následků. Poslední termín mi ta paní mohla dát až za měsíc a půl, tak mají nabito, ale to asi budu už v Praze. Nakonec mi asi po hodině domů z vlastní inciativy volala, že bych mohl dostat ten termín v pátek, protože jeden člověk odřekl. Mám pocit, že jsem si to zasložil jen proto, že jsem se na ni usmíval... Já se vlastně usmívám na všechny ženy, když se mi líbí. To je to moje tajemství. Ženy obvykle doma moc ůsměvu nedostanou, tak jsou pak vděčné i za úsměv od cizího muže. Tu milou ženu, se kterou jsem si úsměv vyměnil, jsem sice nefotil, ale zato tyhle dvě holky. Jsou to Suzanne kamarádky a spolužačky ze stejné umělecké školy. Ta vpravo je Rakke, budoucí sochařka. .

Mám se Suzanne mega fotek, ale tuhle považuji za nejpovedenější a tak vám ji ukáži samotnou ať se líp pokocháte. .

V neděli jsem kráčel po gelsenkirchenské ulici, cítil se bez žen jak bez duše.... a pak najednou stačil pohled do výkladu prázdného obchůdku a všechno bylo najednou jinak. Nestála tam sice Alenka, ale Zuzanka, správně Suzanne, vytvářela tam svůj svět a bez rozpaků mne do něj vpustila Je Holanďanka, je tu jen na měsíc a připravuje tam v rámci studia výstavu svých výtvarných artefaktů. Hned jsme si, jak se říká, padli si do oka a ještě to její jméno Zuzanka, které mi je vůbec osudné. Při tom jménu se mi okamžitě vybaví taková odrhovačka z dětských let, kterou jsme si s kamarádem rádi prozpěvovali, protože docela sedla na naši splužačku. Chcete ji slyšet a jestli ne, stejně vám ji řeknu. "Zuzi Zuzi, ty máš hezký bluzy a co je je v tý bluzičce nepatří jen Zuzičce, patří taky mně." Dokonce jsem to Suzanne zarecitoval, hned přeložil a líbílo se jí to. Nejvíc je krásná z profilu, ale i když nejsem fetišista, okouzlily mne její bosé nohy a tak vám je taky ukáži. . . . Tady mi píše te...