Kreperat

... jak se od časného rána výkladní výlohou ploužilo po podlaze. . . Při úklidu toho opuštěného obchodu si Suzanne poškrábala ruce a tak to musela taky dokumentovat. V tom jsme si fakt hodně podobní. Takže to byly její první počiny, světlo, než se rozhodla k něčemu podstatnému. .

... napadlo mi, že mám s ní sice už desítky fotek a nemám jedinou, na které by se usmívala. Její vážnost mne sice hned fascinovala už proto, že byla takovou černou ovcí mezi těmi rozmátými, ba dokonce rozjařenými spolužačkami (ty vám tu časem taky ukáži) a tak jsem si řekl, že bych ji mohl ten úsměv naučit. Já vím, že to nejde, někoho nutit k úsměvu na povel. ale přesto jsem jí dal čtyři pokusy a vidíte sami. . . . No snažila se, ale musíme na tom ještě víc zapracovat, aby z ní byla taky bílá ovečka. Jak je to s vámi s úsměvem? .

Ty tři moje grácie se tu sesedly, protože chtěly vidět moji knihu o kamenech a tak je tu mám na fotce dohromady. Tahle moje kniha v němčině, takže textu trochu rozuměly. Jako antické grácie, každá se něčím jinými vyznačuje, něčím jiným je krásná. Andaena je sama nevinnost, na tu bych si musel ještě dlouho počkat, Suzane je vážná, hloubavá holka a Rikke, i když to tady není moc vidět, otevřenost a samý úsměv. A vyberte si? :D Někdo tu před časem napsal, že ty holky, nebo ženy, moc často střídám, ale ono je to úplně jinak. Ženy do mého života (a já do jejich) vchází a zase odchází... a tak je poznávám a zatím nemám potřebu se některé držet, neřkuli některou vlastnit. Je to i takové dobrodružství. Být na cestě. Život plyne a já s ním. Nechávám to všechno osudu. .

Kdo z nás se někdy necítil jako černá ovce, ale já si vzpomínám na jeden večer, kdy jsem se opravdu tak cítil a připadlo mi to tak symbolické jako snad nikdy. Musím se ještě teď tomu smát. :D Jak už jsem tady už mnokrát napsal, moje ex podlehla té sektě Diesany a já to bohužel dlouhé roky toleroval s nadějí, že ji to pustí. Když jsme z Německa přijeli do Prahy, její první bylo navštívit ten její ašrám a někdy to bylo i přes noc a tak jsem tam i já několikrát přespal. Někdy večer se tam konaly takové dětinské zábavy, aby se tam ti lidé zase tak moc nenudili. Už nevím co to bylo za hru, ale sčítal se výsledek a konečná cifra znamenala vítěze. Hrál jsem tehdy taky a moje konečné číslo vzalo tak trochu těm lidem dech - 666, číslo satana, což jeden člověk do toho ticha řekl i nahlas. Dlouhé mlčení a dlouhé pohledy přítomných na mne. Byl jsem odhalen. "Černá ovce" mezi "bílými svatými" a měl jsem jen to štěstí, že tam byli mírumilovní lidé, jinak bych asi odtud neodešel ž...

Yoojin je Jihokoreanka a moc milá a bezprostřední holka. . . . . Chtěla mi ukázat jen nápis na tričku, nevěříte? .

Někdo má špinavé ruce od nějakých nekalostí, Rikke od práce. Není Rikke krásná? Včera v televizi bylo, že převážná většina žen se cítí nehezky, ba dokonce odpudivě, ale já tvrdím, že jsou všechy krásné. Záleží na úhlu pohledu muže. .

Bochumská ulice v Gelsenkirchenu už není, a doufám že ani nebude, taková jaká ještě před týdnem byla. A to především proto, že ti lidé tam, v tomto případě děti, poznaly nové kamarády, dívky z daleké pro ně země, které se jim s láskou věnovaly. Kdo četl předešlé články, ví o čem je tu řeč. Ta ulice se po týdnu proměnila, jako za zrcadlem, v docela nový svět, kde je už jen porozumění, přátelství a láska. Těch fotek mám mnohem víc, ale hlavně tyto dvě dokáží vše říct i beze slov. Studentka umění Rikke, původem z Dánska a děvčátko albánského původu Andaena. . Rikke tu měla za úkol rekultivovat zanedbaný plácek na zahradu, Andena jí každý den odpolene s tím po škole pomáhala a až Rikke odjede, což bude už dnes, vezme si to toto desetileté děvče na starost a bude o to denně pečovat a zalévat. .