Kreperat

Každopádně bylo včera hrozný vedro, tak bych se tomu ani nedivil. Dopoledne přišel k mému stolu muž, univerzitní profesor, představil se mi, jeho jméno mi už ale vypadlo z paměti, ale zkrátka a dobře, řekl mi, že zemřela jeho žena a že si mám vymazat její telefonní číslo v mobilu z paměti. Vůbec nevím o koho jde. Jestli byla moje milenka, nebo zákaznice... Rok jsem sice v Bochumu nebyl, ale snad tak krátkou paměť nemám. Naštěstí nepřišel na mne s pistolí, aby mne taky sprovodil ze světa. Druhý člověk byla odpoledne tahle žena, kterou si taky vůbec nepamatuji. Začínám o sobě pochybovat. Představila se mi jako Githa, řekla že je ráda, že mne zase vidí a vnutila mi své telefonní číslo. Chtěla by prý zase se mnou navázala kontakt i když se přestěhovala do Berlína... a mohl bych u ní i přespat. A že je vdaná by vůbec nevadilo. Tak sami řekněte. Je tohle normální? .

Nepřitažlivější jsou ty nevinné, ty budou jistě panny, což se u českých dívek tak často nevidí. Je chodinka celá pobledlá a máma ji určitě drží zkrátka. Včera a dnes bylo šílený vedro, ale sprcha to spravila a příští týden se budu rekreovat. .

... ale on za to zase moc nemůže že je Rus. Občas mi taky pohlídá stůl a tady čte v mé knize. Vypadá jako správnej Ivan a už jsem ho tu i loni měl na fotce. Kvůli Rusům jsem vlastně do Německa tehdy emigroval a nakonec spoustů Rusů do Německa přišlo taky. Není to absurdní? Myslel jsem, že už v životě žádného Rusa neuvidím a nakonec, například v Dortmundu, je tu tolik Rusů, že zde mají celé čtvrtě. Jsou vlastně už rozlezlí po celém světě a kam člověk přijede, slyší ruštinu. Ivan je vlastně moc hodnej kluk, má rád kameny a proto jsme se i spolu skamarádili. Když mne vidí, hned mi jde naproti s rozzářeným úsměvem a to ani nejde ho neobejmout, i když jsem na holky. Raději s ním ani nezapřádám řeč o Ukrajině, protože mám pocit, že by mne svým míněním třeba zklamnal a tak to raději nechávám být. Takže vám přeji hezký víkend. .

... takže si mohu občas od stolu odejít a něco zařídit. Prodává pak místo mne, jak vidíte dole. Jsem rád, že mi pomáhá, i když není dohromady co, když nikdo nekupuje, ale aspoň se s ním nenudím. Ale často mi i leze na nervy jak pořád mluví o tom jakej má hlad a jak si dá zase vepřové, které kupuje na trhu od nějakého Poláka... a jak po něm slintá. Myslí si, že mne tím snad na maso naláká, ale docílí tím jedině opak. Znechutí mne tím, jen když si to jeho tučné maso představím. Podle něho jen jedině maso zvedne člověku náladu. Prase je taky rádo, když má plnej žlab. V neděli má konzert a tak musím, jinak bych ho urazil a odepřel by mi prý i přátelství. :D .

V pozadí dílo. které vypadá jako navlečené fíky... ... ale myslím, že to mělo znázorňovat nějakou vegetaci. To potom ale odtud zmizelo. Je to moc hodná holka i když bohužel nevěřící, jak prohlásila. Snad v životě někoho potká, který jí tu víru dá. .

... protože na blog tento týden opravdu nemám čas. Nejenže prodávám od rána do večera, ale navíc ten internet mám tady tak proklatě pomalej, signál mi pořád vypadává, že ztratím trpělivost ty fotky nahrávat. Takže Suzanne a její dílo nespíš uvidíte až o víkendu, pokud vás to ještě bude zajímat. Lidé tady jsou jako mátohy, plouží se po ulici a dohromady ani nic nekupují. A to je začátek měsíce. Je s podivem, jak jsou skoro všichni v Německu bez vkusu a špatně a ledabyle oblečení. Možná je to právě tím prostředím, že mi tady leze všechno na nervy. Zlatá Praha, ale musím to tady ještě vydržet, protože mám termíny u zubaře a dvouroční kontrolu auta před sebou. A nějaké prachy na zimu musím vydělat. Rikky oběd. Mohlo by se to u Rikke brát jako umělecký artefakt, ale je to k jídlu. Jediné, co mne tu při prodávání ještě drží jsou rozverný holky, který mne občas příjdou úsměvem oblažit. Přesto mám stále pocit, že to horší mám ještě před sebou . .

... a večer jsem zaneprázdněn... ... takže jen fotka se Suzanne a mojí rukou. :D .