Kreperat

... a nakonec tu svojí orientací zjistí až moc pozdě, dochází k tragédiím. Jeden můj kolega, bylo mu něco přes dvacet, ale už byl ženatý a dvě malé děti, skutečně zjistil jak na tom je hodně pozdě. Je to až k neuvěření. Stačilo aby se zůčasnil nějaké sobotní oslavy, na které byl bez ženy. Tam se pravděpodobně opil a do jednohu muže se natolik zbláznil, že nepřišel domů (ani v pondělí do práce) celé tři dny a jeho žena ani nevěděla co s ním je a co se mu stalo... a volala nám zoufale do práce. Nakonec se spolu opravdu rozvedli a ten můj kolega se k tomu muži odstěhoval. Asi ještě horší je to, když ten člověk opravdu neví na čí straně je. I když naopak jedna moje přítelkyně to považuje dokonce za přednost. Když zatouží po ženě, pomiluje se s dívkou a když zjistí, že jí u ní přesto něco schází, jistě se dovtípíte co to je, dá si rande s mužem. Ale jestli je přesto šťastná, to ví opravdu jen sama. Do hlavy člověk lidem nevidí. Včera to bylo bez fotek, ale našel v archivu jednu, která se k ...

Někdy jsou rána plná překvapení. Právě se probudíte, hledíte do stropu a uvažujete co si dáte k snídani a najednou slyšíte u dveří zvonek. Trochu podivný čas na pošťáka, ten nechodí v půl deváté, ale až kolem jedenácté. Všichni si zvykli na mne zvonit, protože jsem na prvním místě v řadě zvonků, anebo proto, že jsem obvykle v tuhle dobu doma. A po pár vteřinách následuje na mé dveře zaklepání. Vylezu tedy z postele, obléknu si kalhoty, otevřu a za dveřmi dva statní chlapi ve střední věku a ten nejblíž mi strčí pod noc kovový štítek, kde vyrytě stojí POLICIE. Oba v černém, civilně oblečení. Kriminálka u mých dveří, to se mi ještě opravdu nestalo. V tu chvíliu člověk uvažuje co špatného udělal, co provedl a napadá ho v jedině vteřině hodně věcí. Pokud vím, nikoho jsem nepřejel, žádnou ženu neznásilnil, se všemi to bylo dobrovolné, pod patnáct jim taky nebylo, nic nikde neukradl, ale člověk nikdy neví, co má na svědomí a co časem to vyplave na světlo. "Nelekejte se", řekl ten mu...

. . . . - - . Milenci na konec. Včera jsem si pro změnu dopřál asi padesátikilometrovou projížďku na kole kolem vodních kanálů. Ukázal bych fotek i víc, kdyby se mi tady rychleji na blog nahrávaly fotky. .

Už je tu po dvětadvacáté, čtyři dny na čtyřech pódiích, kolem sto kapel. pár milionů návštěvníků... a vstup zdarma. Nechal jsem si to na neděli, ale bohužel to žačalo za deště. . Nakonec vykouklo i sluníčko. . . Celé město tím žije, Někoilik impresí vám ještě ukáži příště. ,

Byl to ten páteční. Ráno jsem se rozhodl, že nechám auto doma a pojedu do cetra města na kole. Je to dobrých deset kilometrů. Někdy jedu po silnici, je to o něco kratší, ale zase s převýšením a i nebezpečnější, ale cyklostezka byla dlouhou dobu po té bouři uzavřená. Tentokrát se mi zdálo, už je to dva týdny po té katastrofě, že po té cyklostezce projedu bez problémů. Navíc se jede celou cestu po rovině a kolem je i hezká příroda. Přesto tam stále přes cestu ještě leží stromy. U zubaře jsem šel jen na kontrolu... ... a při čekání v křesle jsem se aspoň vyfotil. Pak mi napadlo navštívit Stefan a přišel jsem v nejlepší čas. Jeho přítelkyně připravovala oběd. Vedle je hned městský park, divokých králíků je tam pořád plno, prošel jsem jím ... ... pak okoukl obchody, jako třeba tento a nakonec si u Deichmanna konečně koupil boty. Cestou domů jsem sice zmokl, ale čekala na mne tam dobrá večeře. Těstoviny s čerstvými hříbky na cibulce a trochu pak pochušené na smetaně. Nebyl to tak docela šp...

Ve středu jsem si koupil kalhoty a krásně mi padly. Navíc byly zlevněné z 39 eur na deset. Jaké mne vegetariána ale doma čekalo překvapení, když jsem v nich objevil našitý ústřižek ve všech možných řečech, že je v nich nedefinovatelné maso. Takže člověk si snad ani nemůže koupit kalhoty... do všeho ti lidé strčí maso. A co by tomu třeba řekli i muslimové, kdyby to bylo navíc prasečí. Člověk pak zhřeší a často ani o tom neví. .

. . A k tomu sklenici čerstvého mléka. Je něco lepšího? Lidé si ani uvědomují, jak vliv na další průběh dne má snídaně. .