Kreperat

... a uvedomil jsem si to az odpoledne, kdyz mi poslala mail s práním dávná kamarádka Marika. Ale není co oslavovat. Presto jsem si dopoledne, nic netusíc, dal dárek. Nechal jsem si opravit dvere od lednicky a ted jen zasnu, jak se krásne a nehlucne zavírají a dokonce tesní. Odkládal jsem to skoro rok. Je to prímo rozkos je otvírat a zavírat. Vzdycky zapomenu ze jsou opravené a prekvapí mne to. Taková malickost a dokáze cloveka hned na celý den dobre naladit. Jel jsem pak do mesta, vystoupil z metra u musea a vzal to pak na Mustek a na Staromák. Proste pohoda. A samé krásné zenské. Uprímne receno, kdyz jsem v dobrém rozpolození, a to jsem vlastne porád, líbí se mi vsechny... i ty tzv. nehezké. Pak jsem to vzal jako obyvkle pres Karluv most a tam zase krásné Japonky. Proc jezdit do Japonska, kdyz jich je tady plná Praha. Pak mne napadlo, ze bych mohl zajít za Maruskou do práce, políbit ji a svojí pritomností potesit. Chudinka na rozdíl ode mne porád pracuje a dokonce ráda. Je taková sna...

Dneska to bude jen bez fotky, ty jsem sem vložil už ráno. Ráno, když jsem rozespalej a vyjdu z domu, zapomenu se přeorientovat na češtinu a už se mi několikrát stalo, že jsem osovil někoho německy. Tentokrát to byla krásná mladá žena, která právě vcházela do domu a já se naopak chystal ven. Pozdravila mne hned jako první "Dobré ráno" a já ji odpověděl "Hallo." Němci se jinak než takto obyvykle nezdraví a je to něco jako Ahoj... to je pro vás, kteří to nevíte, na vysvětlení. Ta žena se zastavila a prý: "Co si přejete?" Ono to nakonec ani není slušné na něho volat "Haló, hej počkej." Takže takhle začal můj dnešní den. .

Tím nechci ríct, ze by mne Maruska utahala, i kdyz po tech trech mesících se dalo cekat ze to bude noc docela intenzivních sportovních aktivit. Moc jsme toho samozrejme nenaspali, ale kdyz odesla pred polednem, pustil jsem se do zvelebení svého bytu a zase se hodne potrápil pocítacem, který ne a ne aby se vycistil. Nejradeji bych ho vyhodil z okna, kdybych tam nemel ten dobrý program na fotky. Takze jelikoz vám nemohu ukázat cestvé fotky, mám tu jeste pár z kvetna, které jste nevideli. Tyhle jsou zase z Prokopského údolí kde bylo taky krásne. . Kdyz touzíte v Praze po prírode, nemusíte z ní ani vytáhnout paty. .

Dobře. Maruška měla odpolední, tak po těch třech měsících na procházku Prahou nemohla, ale zaskočila za ni moje jiná kamarádka Marcela, která kvůli tomu zase o dvě hodiny zdrhla z práce. Jako jindy jsme si dali sraz na metru Malostranská a zašli se podívat na náplavku. Rohlíky jsme neměli, tak labutě přišly zkrátka. Marcela je vdaná, tak abych nekompromitoval, fotka zezadu. Má sice podobné problémy s mužem jako Maruška, tahá se jí s jinou ženou, ale přesto se kvůli společnému majetku nechce rozvádět. Jak to vidfím, to je skoru všude. Lidé jsou podle úřadu stále vdaní nebo ženatí, ale přesto si každej žije po svém... před Bohem samí hříšníci. Sodoma Gomorra. Samá prostopášnost a nevěra. Ale já si nestěžuji, protože mi tahle ženy samy pak padají do náruče a jsou vděčné za každý projev mé náklonnosti. Nakonec bouřka, lilo a zmokli jsme natolik, že na nás nezůstala nitka suchá. Doma hned do sprchy, když už jsme byli mokří. Ale Maruška nepřišla zkrátka. V práci skončila v osm a zůstala u mn...

... a dojel jsem těch 700 km v pohodě. Sluníčko při západu nad Karlovým mostem jako svatozář. Zítra Prahu obejdu co se tu změnilo, takže se můžete těšit na nové fotky. A doufám, že mne tu čeká jen dobro. Když jsem přijel do Německa, někdo se mi vloupal do bytu a při vichřici na moje auto spadl strom. Takže tady to snad bude v pohodě a bez problémů. .

Kdykoli tady otevřu nabídkový časopis nějakého potravinářského obchodu, na první dvojstraně je pokaždé maso. A ovoce a zelenina je až někde dál. Zlo má i v potravinách přednost před dobrem. Jakoby té krve na světě nebylo i tak dost. Jen se všude vraždí. Vy masožrouti si můžete tedy aspoń porovnat ceny. .

... zatímco všední den se táhne. Ráno jsem si udělal kafe a šel se vedle do lesa podívat, jestli mi za ten týden povyrosli hříbci. A povyrostly, takže je budu mít dnes k obědu. Pak jsem vyklidil auto a koukám, že je už poledne. Ohřál jsem si čočku od včera, potrápil se s počítačem a pořádně poklidil byt, když jedu na měsíc do Prahy. Nakonec jsem se pustil do těch hub, většinu jsem očistil a pokrájel k sušení... a co nevidím, čtvrt na devět. Měl jsem se raději věnovat své přítelkyni a tu neděli bych aspoň prožil smyslplněji. Natrhal jsem si tedy pak za domem misku ostružin a aspoň tak jsem si osladil večer. Je to hrůza jak ten čas někdy utíká a navíác každým dnem stárneme. :D Ukáži vám aspoň, kdo ho nezná, jak vypadá modrák. Když se uřízne prostě zmodrá. .