Kreperat

Já mám tedy pro strach uděláno na rozdíl od jedné ženy o kterém jsem zrovna včera četl v novinách. Jedna Američanka trpí Urbachovo-Wietheho syndromem, který má na světě asi jen 400 lidí. Je malířka a má například i problém namalovat vyděšený obličej a klidně si třeba sáhne na jedovatého hada. Tak aby se nám přeci jen něco s M. venku nestalo, třeba taška ze střechy domu na hlavu, procházky které jinak milujeme, jsme si tentokrát odřekli a vlezli si odpoledne do postele. Jak víte, tak je v posteli vždycky bezpečí i když i tam může leckterá žena přijít k úrazu. Však víte jak to myslím. Ale M. má pro strach uděláno. Ještě ráno než ke mně přijela, končila v práci už v poledne, dala mi za úkol připravit hostinu aspoň o dvouch chodech a tak jsem se dal ráno do vaření. Pórkovou polívku a chlupaté knedlíky s červeným zelím. Pro někoho z vás to celé jako hostina asi vypadat nebude, ale co byste chtěli od vegetariána. Zlatý déšť od M. jsem dal i do okna a jak můžete vidět, ještě krásněji rozkvetl...

Zlatý déšť od mé přítelkyně (natrhala mi ho minulý týden u hostivařské přehrady) mi sice rozkvetl až den po Valentinu (načasovala si to na Valentina). ale nevadí, dočkal jsem se jeho květů. Kdyby nerozkvetl, znamenalo by to že mne už nemá ráda a jistě by mne to i rmoutilo. Tyhle fotky jsou již z pondělí, ale až dnes jsem se k tomu dostal, abych je zmenšil a trochu upravil. Nebyl čas. Včera jsme byli na procházce v Novém Světě a dnes jsme taky měli něco lepšího na práci. . . . . Dnes je ještě rozkvetlejší. .

... a my tam nemohli chybět, zejména za takového "jarního" počasí jaké bylo včera. Chtěl jsem na M. počkat na Újezdě pod Petřínem, ale to by nebyla ona aby to nechtěla jinak: "Já mám tou dvadvacítkou tramvají od Hostivaře jet hodinu sama? " Tu malou mršku vůbec nezajímá, že z mého domova v Novodvorské za ní do Hostivaře taky pojedu hodinu sám, aby se pak v tramvaji nenudila. Nakonec bych to zase nebyl já, abych ji v Hostivaři nevyzvedl a tak jsme tedy jeli tou tramvají spolu a sedli si pak hned na lanovku. Nahoře bylo opravdu krásně jak zjara. Maminky s kočárky a milenci tam seděli na lavičkách a snažili se trochu sluníčka pobrat. Prošli jsme celým Petřínem a potom dolů přes Kinského zahradu k Andělu na Smíchov. . Magnolie. . . Růžová zahrada odpočívá. . . . . . . . . . Tak vzhůru na Petřín, dokud je tak krásně. .

Tento článek jsem chtěl původně nazvat slovem HOVNO, ale pak jsem si řekl, že by mi ho třeba blog.cz, jako se mi už stalo dvakrát, pozastavil. I když proč, když takový prezident, jakého máme, klidně řekne třikrát do rádia kunda? Ale teď k věci, proč to hovno. Včera ráno mne probudil docela zváštní, řekl bych neobvyklý sen právě o hovně a jak vídíte, už je tady taky třikrát. V tom snu přišel za mnou můj malej syn a nesl si plenu, sedl se na bobek, chytil se mne oběma rukama a tlačil až vytlačil... hádejte co. Ve skutečnosti, pokud se pamatuji, tohle nikdy nedělal, ale je pravda, když pil, a to děti pijí skoro pořád, vždycky si ke mně přinesl svoji láhev a taky se mne držel, dokud ji nevyzunkal. O hovně se říká, když se o něm zdá, že přinese štěstí, ale po včerejších zkušenostech nevím jestli tomu mám věřit. Moje M. odjela k příbuzným a já zůstal doma sám, což by taky takový velký problém nebyl. Vždycky se dovedu něčím, nebo někým zabavit a tentokrát to měla být žena o které jsem nevěděl...

Jak víte, včera bylo svatého Valentina a jelikož jsme ho slavili den předtím (předcházející článek), dopřáli jsme si malou procházku na Hrad, kde měl začít krátce po poledni karnevalový průvod. Ale o něm až jindy a fotky z něho taky někdy uvidíte. Ale co jsme zatím viděli my, co nám neušlo, bylo právě vyhozené srdce v koši. V okamžiku, když jsem se ho rozhodl fotit, odvanul ho vítr do podloubí... Vydali jsme se tedy za ním a říkali jsme si proč se ho někdo společně s tím balónkem se srdíčky takto zbavil. Byl to svojí láskou odmítnutý muž a tak je odhodil, nebo žena už jeho srdce nechce? Každopádně se takové věci hned tak nezahodí a je zajímavé, že lidé, kteří je míjeli, nevěnovali jim nejmenší pozornost... a jen vítr si s nimi tam celou dobu pohrával. . . . . . . . Nakonec jeden kluk, který šel kolem ho nakopl spolu i s tím balónkem... ... a příběhu konec. .

A taky věrnost. Shodou okolností, když jsme si včera vyšli opět k Hostivařské přehradě, byli jsme svědky labutího páru (jak je známo, jsou symbolem věrné lásky) který si pochodoval napříč celým zamrzlým jezerem. Labuťák napřed, pozorně zkoumal pevnost oné lední plochy a jako milá krásně a po celou dobu cupitala za ním. Byl to na ně opravdu nádherný pohled a M. si ho mlčky užívala a já je zatím fotil. Nikde široko daleko žádná labuť, jen oni. Symbolické, milenci jako my dva na břehu. A třeba šli někam slavit Valentina. . . . . . Nechápu proč lidé toho Valentina zavrhují jen proto, že je tzv. americký... To komunistické MDŽ, kde se chlapi na podnikových oslavách jen ožrali, zdá se vám jako svátek lepší? Aspoň si muži aspoň dnes vzpomenou, že mají doma ženu (kterou většinou zanedbávají) a přinesou jí aspoň tu kytku... Ta nakonec potěší každou ženu a M, byla za ten brambořík (řezané květiny nekupuji, protože jsou už prakticky mrtvé) taky ráda. Navíc to nebylo formální, jak to obvykle bývá....