Kreperat

Ještě mne napadlo, že to podstatné u Julie, proč jsem tam v deset přes celou Prahu jel, jsem vám neřekl. Byla to právě ta bublinková vana pro dva, která tam na mne čekala. Pro mne, majitele sprchy, je je pokaždé lákadlo, kterému prostě neodolám. Ten její černý kocour, stydím se, je pak až na druhém místě. Julie je taky tak trochu baculka a přesto jsme se do té její vany vešli v pohodě oba a k tomu ty bublinky, to se může každému, kdo tu vanu nemá, jen zdát. Julie, jak jsem si během večera všiml, odbírá časopis Dieta a tak mi nedalo do něho nahlédnout. No řekněte, nejsou tyhle ženy krásné a přesto touží zhubnout? Prý do plavek. Ať jdou tedy raději na nudy pláž, FKK. Budou tam hvězdy a pro každého muže to bude nezapomutelný zážitek. . . . . Ten její kocour nám nedal pokoj ani v posteli. Lítal tam jako ďábel. .

Nejsem sice záchranná služba první pomoci, ale když vám v deset večer zavolá žena, že má strach být sama doma a málem z toho trpí depresemi, co byste udělalali? Rozjeli byste se za ní přes polovinu Prahy? Někteří z vás jistě ne, ale já, jak víte, rád pomáhám a tak jsem se za Julií vydal. Čekala mne tam nejen ona, sýr, olivy a španělské víno, ale i její černej kocur který taky chtěl potěšit. Tak co bych pro ty dva neudělal. . . Její koucur je pán domu... ... a ještě za šera kolem sedmé nás mňoukáním probudil a chtěl za námi do postele. Vidíte ten jeho pohled? .

Při procházce s M. Starou Prahou nás ani ve snu nenapadlo, že něco takového uvidíme. Kýč na entou a i památkářům, jak jsem se pak dočetl, se to nelíbilo. Bylo to sice zorganizovanáno, nejspíš z popudu Zemana, k jejich svátku roku kozy, ale mohli si najít snad jiné místo. Sám vzpomínám, že někdy v šedesátých letech byly naše krámy zaplavené tímhle barevným čínským kýčem a jak se zdá, Číňany to dodnes nepustilo. A pak jsmem si řekl, proč bych to nevyfotil, jako kouzlo nechtěného a taky ten kontrast k historickým budovám. . Nejsou i tyhle rozkošné? Můžete si je tam koupit. . . . . . . . Ty koníci klusaly, byly na pohon. . No řekněte sami....To tu ještě nebylo. .

Některé dítě se narodí do "zlaté kolébky", jiné na "smetiště" a kde je to spravdlnost, pomyslíme si. Mystici a duchovní učitelé mají pro to i vysvětlení. To dítě, když čeká na narození, si vybere takové rodiče jak samo v mininulém životě žilo, tedy podle svých zásluh, tedy karmy. Pak už záleží jen na nás jak se buď z toho smetiště vyhrabeme, nebo napak nevyužijeme dobrého startu a skončíme jako hajzlíci. To mi jen prostě tak napadlo u těchto sladkých holčiček, jak asi jednou skončí. Fotky jsou z kanevalu v Praze minulý víkend. . . . . . Jak je to s vámi? Ze smetiště nebo ze zlaté kolébky? .

Já mám tedy pro strach uděláno na rozdíl od jedné ženy o kterém jsem zrovna včera četl v novinách. Jedna Američanka trpí Urbachovo-Wietheho syndromem, který má na světě asi jen 400 lidí. Je malířka a má například i problém namalovat vyděšený obličej a klidně si třeba sáhne na jedovatého hada. Tak aby se nám přeci jen něco s M. venku nestalo, třeba taška ze střechy domu na hlavu, procházky které jinak milujeme, jsme si tentokrát odřekli a vlezli si odpoledne do postele. Jak víte, tak je v posteli vždycky bezpečí i když i tam může leckterá žena přijít k úrazu. Však víte jak to myslím. Ale M. má pro strach uděláno. Ještě ráno než ke mně přijela, končila v práci už v poledne, dala mi za úkol připravit hostinu aspoň o dvouch chodech a tak jsem se dal ráno do vaření. Pórkovou polívku a chlupaté knedlíky s červeným zelím. Pro někoho z vás to celé jako hostina asi vypadat nebude, ale co byste chtěli od vegetariána. Zlatý déšť od M. jsem dal i do okna a jak můžete vidět, ještě krásněji rozkvetl...

Zlatý déšť od mé přítelkyně (natrhala mi ho minulý týden u hostivařské přehrady) mi sice rozkvetl až den po Valentinu (načasovala si to na Valentina). ale nevadí, dočkal jsem se jeho květů. Kdyby nerozkvetl, znamenalo by to že mne už nemá ráda a jistě by mne to i rmoutilo. Tyhle fotky jsou již z pondělí, ale až dnes jsem se k tomu dostal, abych je zmenšil a trochu upravil. Nebyl čas. Včera jsme byli na procházce v Novém Světě a dnes jsme taky měli něco lepšího na práci. . . . . Dnes je ještě rozkvetlejší. .

... a my tam nemohli chybět, zejména za takového "jarního" počasí jaké bylo včera. Chtěl jsem na M. počkat na Újezdě pod Petřínem, ale to by nebyla ona aby to nechtěla jinak: "Já mám tou dvadvacítkou tramvají od Hostivaře jet hodinu sama? " Tu malou mršku vůbec nezajímá, že z mého domova v Novodvorské za ní do Hostivaře taky pojedu hodinu sám, aby se pak v tramvaji nenudila. Nakonec bych to zase nebyl já, abych ji v Hostivaři nevyzvedl a tak jsme tedy jeli tou tramvají spolu a sedli si pak hned na lanovku. Nahoře bylo opravdu krásně jak zjara. Maminky s kočárky a milenci tam seděli na lavičkách a snažili se trochu sluníčka pobrat. Prošli jsme celým Petřínem a potom dolů přes Kinského zahradu k Andělu na Smíchov. . Magnolie. . . Růžová zahrada odpočívá. . . . . . . . . . Tak vzhůru na Petřín, dokud je tak krásně. .