Kreperat

Zní to dvojsmyslně, ale mám na mysli skutečný talíř, když nám něco chutná a je hřích si ten talíř nevylízat. Je to taková tečka po dobrém jídle a kdo tak nečiní je sám proti sobě. Moje ex to nesnášela (hlavně ten pohled na mne) a tak jsem ten talíř musel pokaždé líznout když odešla do kuchyně. Naproti tomu moje obě přítelkyně, Maruška i Marcelka se nikdy nestyděly ten talíř vylízat a mám dokonce s nimi i fotky... jen je nechci takhle veřejně blamovat. Mimochodem Maruška se se mnou už rozešla. Pár dní před mým odjezdem do Německa jsme spolu ještě povečeřeli, na odchodu mne políbila a hodinu na to jsem dostal sms, že je mezi námi konec, protože neunese nebýt jediná. To je ještě fotka z Prahy, pohanková kaše. Je to docela škoda, protože s oběma jsem si ve všem dobře rozuměl a vlastně mám je stále obě rád. Společné vaření (obě sice rády maso, ale přesto nikdy nepohrdaly mým vegetariánním vařením), společné procházky a proč bych to nepřiznal, i milování. Ještě s ní promluvím, až se vrátím d...

První kaktus, který jsem dostal, byl dárek od jednohu starého muže v jehož bytě jsem díky své někdejší profesi něco zaměřoval a při tom mi řekl, ať si ho vážím, protože je to vlastně potomek kaktusu, který dostal přímo od Friče. Hodně jsem si ho cenil, časem přibyly jiné, ale tento po letech nakonec moji laickou péči nepřežil. Hodně odnoží jsem si pak přivezl když jsem byl ve světě na cestách a měl jsem je v obývacím pokoji na oknech. Po rozvodu jsem je tam ženě nechal a do nového bytu jsem si vzal jen jeden (ten mi často kvetl), který mám teď na okně v pražském bytě. Musí být velmi odolný, protože loni jsem ho v německém bytu zapomněl a přežil tam celou zimu. To byl jen malý úvod a dnes vám ukáži pár kaktusů z bochumské botanické zahrady. . . . . . . Kaktusy předávají svoji krásu z generace na generaci, jako je to se všemi rostlinami. A podobně je to i s námi lidmi, ačkoli kromě krásy předáváme svým dalším generacím i dědičné nemoce. Takové malé zamyšlení nakonec. :D .

Pro někoho ty květiny obvyklé jistě jsou, ale pro mne je skoro každá květina neznámá. Je mi důležitější, že se mi líbí a mohu si k ní přivonět. . . . . . . Tahle měla jméno - orphium, ale třeba z těchto květin některé poznáte. .

Včera jsem vám ukázal pár fotek z botanické zahrady v Bochumi, ale nezmínil jsem se, že na spodní části se nalézá i čínská zahrada. Je krásná, ale bohužel uzavřená, protože vandalové se tam na ní vyřádili a tedy ji zpustošili. I v Německu jsou takoví. . . . Našel jsem vám aspoň pár fotek z internetu jak to uvnitř vypadalo. . . . . . . . Na závěr jedna zimní. .

Dnes od rána prší, ale včera byl krásný den. Ráno jsem se konečně dostal k svému lékaří, dostal od něho dvě injekce k páteři, trochu se mi ulevilo a tak jsem se vydal do botanické zahrady. Patří univerzitě a je volně pro každého bez poplatku přístupná. Je rozlehlá, celá provoněná, hlavně teď tu kvete jasmín, a proto jsem tam strávil skoro celý den. Raději by mi sice bylo s mými kamarádkami v Praze, Dana mi například napsala, že má pro mne štrůdl ať se zastavím, Viktorce bych zase mohl vyvenčit psa, mojí M. není zrovna psychicky dobře a tak tu bych zase já rád něčím potěšil... ale občas přijde něco, co nám překazí všechna přání, nebo představy. S tím se člověk musí smířit a užívat si aspoň to, co mu život zrovna nabízí. . Předpokládám, že je to jasmín. Celá cesta byla jím zasněžená. . Hodně zajímavých květin nebylo jen ve skleníécích, ale i venku v přírodě. Od téhle vám ukáži detail. . Tady jsou například rostliny, které se vyskytují u moře v dunách. Tady jsou květy toho stromu který v...

Lidé z Afriky riskují své životy aby se dostali do Evropy, ale že by Německo byla země zaslíbená, to ani náhodou. Je tu velké procento lidí, kteří žíjí v chudobě, nebo na její hranici, je tu pomalu víc přesídlenců než Němců a ti Němci, ta většina, řekněme dolní třída, jsou přitroublí, neřkuli zdegenerovaní. Ale abych nepsal zase všeobecně jako to tu je, zdravotnictví, a v Čechách tomu bohužel není jinak, se potýká s velkými problémy. U doktora dlouhé termíny a zdá se, že spíš počítají s tím, že mezi tím umřete a mají vás tak z krku. Jediné co vám dají, předepíší vám prášky na bolest.To je právě ten můj případ s páteří. Tak jsem si aspoň trochu postěžoval. Včera jsem zase projel celým městěm abych si koupil zářivku nad kuchyňskou linku. Je tu několik Bauhausů, ale že by měli co potřebujete, na to zapomeňte. Ta stará, 90 cm dosloužila a tady dostanete jen dlouhé pod 60 cm nebo nad 120 cm. Velikost uprostřed se prostě už nevyrábí. A hezké německé holky, taky nedostatkového zboží. Pieta z ...

Když jsem byl v neděli v Essenu, tak jsem tam viděl stát žebračku s cigaretou v ruce a s cedulí, že je má poslední stadium rakoviny a že na přání už nemá skoro žádný čas... Trochu mi ta její cigareta v ruce přišla jako provokace, ale na druhou stranu ji už ani ta nemůže pohoršit stav, když už se nedá nic dělat a musí jen na tu smrt čekat. Nebo už ji lidé, kteří jdou kolem, co si oni myslí, nezajímají a chce prostě jen od nich nějaký ten milodar. Třeba nemá ani rakovinu a je feťačka, kterou stejně jednou možná dostane, pokud tím životem bude pokračovat dál. Každopádně po dobu co jsem tam postával, nikdo jí nic nedal. Přemýšlím, pokud bych byl na jejím místě a tu rakovinu skutečně měl, jestli by mne taky ještě vůbec něco zajímalo.