Kreperat

Vyspali jsme se oba do růžova, svatá Maria taky celou noc nad námi držela ochrannou ruku (viz poslední fotka v minulém článku) a Zdeňka mi hned poránu chtěla ukázat svoji zahrádku. . Roste jí tam dokonce chmel a dává si z něho koupel na vlasy. Ještě jí tam stále něco kvete. Pak jsme zajeli do Vysoké, kde má Dvořák památník, což byla jeho vila. Hned u brány bydlel v tomto domku Sládek. . K Dvořákově vile pak vedlo tohle stromořadí. Byloi tam i plno borůvčí, ale žádné houby. . Rusalky jezírko jsem si představoval větší a hezčí. Navíc kvůli suchu jen močál. Nevím jestli to bylo počasím, ale byli jsme tam sami. Po cestě domů jsme pak sbírali žaludy. A víte v čem tkví umění lišit se? Nesnažit se lišit. .

Na Svaté hoře je více k vidění, například i tento památný dub, který údajně pamatuje Otce vlasti. . . . . V Příbrami mají i Václavák... . ... a kostel, který byl i v sobotu zavřený. Zašli jsme do obchodního domu ještě něco nakoupit a tohle vidím poprvé. Večeři nám Zdena připravila docela prostou, knedlíky s vajíčkem. Že by měla taky před výplatou? Ale ustlala nám pod madonkou a ta nás celou noc ochraňovala. .

Jak jsem psal v minulém článku klášter byl zavřený, tak jsem se šel sám (Zdeně bolely nohy, nic nevydrží) aspoň podívat ke Studánce, která byla ovšem taky zavřená a navíc už mnoho let bez vody. Jestli byla zázračná, přínášela zdraví, nebo omlazovala, jsem se nedočetl. . Ale aspoň ten obraz s Marií je prý zázračný. Byl tam i krásně prosluněný lesík, pokud by se dal tak nazývat. Na tom místě sálala dobrá energie... ... a nakonec jsem si po setkání s tímto mužem uvědomil proč. Hledal tam staré mince, protože v těch místech odpočívali věřící a občas nějakou tu minci utrousili. Zůstala tam totiž i jejich energie. Ty mince mi ukázal a přestože byly zašlé, věděl přibližně jejich stáří a byly skutečně i hodně staré. . . Opodál byla ještě jedna studánka, ale taky bez vody. .

Do Příbrami jsem před lety jezdil na haldy hledat kameny a tak jsem i rád přijal pozvání od Zdeny (o té jsem tu ještě nepsal), že bych si tam mohl osvěžit vzpomínky. Zajel tedy hned v sobotu ráno na Smíchov, že bych jel autobusem a ten mi ujel přímo před nosem, když jsem pár kroků od něho docházel. Takovej sprosťák. Příští měl jet za půl hodiny a mezitím přišla jedna holka a tak jsme se bavili a nakonec i spolu jeli. Aspoň nám krásně uběhla hodina jízdy. Ukazovala mi že si zlomila nehet a byla z toho docela nešťastná. Zdena na mne už čekala s obědem. Špagety se sýrem a sojovým "masem"... jen kvůli mně, když jsem ten vegetarián. Měla doma krásnou dětskou židličku a musel jsem si ji vyfotit, protože takovou jsem jako dítě taky měl. Měla na okně i rajčata ze své zahrady, kam jsme pak šli v neděli. Musela je sklidit i zelené, protože přišly mrazy. Odpoledne jsme pak vyšli na Svatou horu, ale jak vidíte, byla v rekonstrukci. V neděli jsme ještě zajeli k Dvořákově vile, kde je i Ru...

... a tím se, včetně rozdílného pohlaví, nejvíc lišíme. Já jsem tolerantní, jen to maso v žádném případě nekoupím, protože právě tím bych podporoval zabíjení zvířat, ale může ho Maruška u mne upéct, usmažit, nebo uvařit.... a před mými zraky i jíst. Jen jsem rád, když si pak, než mne políbí, vyčistí zuby. Ovšem jde si je sama od sebe vyčistit, protože je ke mně pozorná a taky tolerantní. . Abych nepřišel zkrátka a nehladověl, upekla mi k večeři jablkový závin. Trochu se jí prolomil, ale byl moc dobrý. Minule jsem vám ukázal, že má M. hezká prsa, ale Maruška má za se krásná lýtka. Každá žena je něčím vyjímečně krásná, mají schopnostz lišit se... a taky proto mám tak hodně kamarádek. .

Čím vším se liším, tu nechci ani rozebírat a raději si to nechám pro sebe. Faktem však je, že mám schopnost včítit se do jiných lidí (a doufám, že nejsem tak docela sám) a potřebu jim pomáhat. Navíc mám pozitvní energii i v rukou, takže dotykem mohu i zdravotně pomáhat (a to má nakonec taky každý, ale ten to buď neví, nebo to nechce nebo nedokáže v sobě rozvíjet) a nemusí to být, jak si někteří myslí, že to mám od Boha. Samozřejmě, nejen dotek, ale i myšlenka je silná energie a ta často každému z nás pomůže ještě víc.... pokud ji taky dokážeme v sobě rozvíjet. Pomáháme tou pozitvní myšlenou sobě, ale i na jiného a tak mu i pomůžeme. A nakonec, co tu píši, ví vlastně každý, tak proč to tu vlastně píši a rozebírám? Abych tu ještě dodal, že někdy stačí i pohled... i v tom je velká síla. Každý z vás to jistě zná. Stačí pohled na toho kdo se nám líbí a pokud si nás všimne, rád ho opětuje... a je z toho rande, někdy i zalíbení a nakonec i láska. I malé děti (jsou víc senzitní víc než my dosp...

Ze samé radosti tam sice zapomněl napsat .O", ale i tak nás nápis potěšil. Je dobré vidět někoho kdo není škadohlíd a neváhá to všem sdělit. U Hlavního nádraží jsme pak s M. obdivovali do folie zabalené auto jako dárek a ten darovaný se nejspíš taky rozradostnil. Musí být radost takové auto rozbalit. Kdybych byl milionář, taky bych takto rád rozdával dárky. .