Kreperat

S Haničkou jsme se neprošli jen lesem, ale vyšli i do otevřené krajiny, která byla krásně osvětlená odpoledním sluncem. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, do světa impresionistů, kde syté barvy mají navrch. A modrá oblohy tomu dodávala ten správný ráz. Dokonce i Hanička vyndala svůj foťák a fotila jako smyslu zbavená. No není to krása, i když ta příroda live je přeci jen krásnější než ty fotky, které vám tady předkládám? . . . No řekněte? Nedá mi abych ještě nevrátil k té síle slov. Jak tu napsala minule Radka, slovo je opravdu jen taková berlička, jak se dorozumět, ale pocity, zážitky, které zažijeme a prožijeme, můžeme sice slovy popsat, ale nikdo tu intenzitu, která je v nás, nelze zcela přenést na druhé. To se třeba týká i zážitků, které máme při meditaci, ty jsou prostě nepřenosné a to se samozřejmě i týká i pocitů, když někoho milujeme. Ta snaha básníků, vstřeba to všechno do slov, je sice chválihodná, ale je to zase jen pouhý obraz, který si někde pověsíme. A podobně je to i...

Před nějakým časem, když jsem se sešel s Haničkou, přišla řeč i na migranty a došlo k nedorozumění, když nesprávě pochopila moji odpověď. Vysvětlila si moje slova, že je hájím a že bych byl nejraději, kdyby se tu jich nastěhovaly miliony. Jen jsem řekl, že některým lidem, tedy hlavně matkám s dětmi, by se mělo aspoň po čas války pomáhat, ale rozhodně ne natrvalo, jak je tomu třeba v Německu nebo ve Švédsku... a Hanička už mne od té doby nechtěla ani vidět. A nebyla by asi jediná. Podobnou zkušenost jsem měl už dřív několika ženami, že si každé slovo, které jsem napsal nebo řekl, vysvětlily opačně. Kvůli maličkosti často dochází k hádkám a dokonce i k rozkolu. To je ovšem slabina slov a měli bychom si na každé slovo, které vypustíme z úst, dát pozor. Dobrým příkladem by mohl být náš prezident, který je k těm běžencům stejně neúprosný jako Hanička a často řekne něco co mezi lidmi rozproudí vášeň. Ovšem v jeho případě, aspoň myslím, je to úmysl, protože rád provokuje. Tentokrát se mu ovše...

V sobotu po obědě jsem si vyšel s Haničkou do lesa, ale o tom až někdy jindy, ale večer se konečně ukázala Maruška... a dokonce i jabkovým závinem... ... který mi hned naporcovala. Ten jsem slupnul k večeři. V neděi uvařila guláš s rýží a houbami... ... a pak jsem vyrazili na Hrad. I katedrála byla prosluněná... ... a barevná sklíčka malovala obrázky na zdi. Lidé si na tam sluníčko užívali... . ... a my si tam taky sedli a krásně to hřálo do zad. Maruška vzala sebou jablka. . K večeři byly kapustové karbanátky... ... a pak jsme padli na postel, protože jsme byli uchozený. .

Většinou zvláštní zálibu mají krásné holky, ale ani můžům nebývá cizí. Každopádně jsem za její zálibu rád... . . ... dopřála mi tak krásné momentky. . . . . Tak proč se nezdokumentovat, když je ta krása tak pomíjívá... .

Dostal jsem od mojí české kamarádky žijící v Německu dopis a tak si říkám, že bych se mohl s váni o něj podělit: Preji hezky den, dekuji za odpoved. Ode dneska mame oficielne epidemii TUBERKULOZy a mame tady SVRAB. Ted i policie zverejnuje prepadeni a znasilneni.Tento tyden, je teprve utery a uz bylo 5 brutalnich prepadeni zen od 19 - 24 let. Vzdy je to vic jak 5 muzu,chodi ve skupinkach.Posledni byla prepadena v 16 h odpoledne. Tak to nema zadna zena sanci. Nemame se dobre.Dnes jsem mela pohovor , kvuli praci v lagru s utecenci,tak jsem rekla, ze se na to necitim zdravotne a take jsem rekla, ze mi staci,co zazivam jen,kdyz jdu na postu.Slysim,jake maji perv ezni poznamky,jak urazeji Nemce.Oni vubec nemaji respekt ani si nevazi, ze tady jsou.Je to pakaz. Tak tam nemusim. Preji hezky zbytek tydne. Takže ten dopis až potud a kdo má zvláštní zálibu v migrantech, může si ho přečíst. Jinak není nad Prahu a krásné počasí. Jsem rád, že jsem tady... ... a mohu ve Vojanových sadech obdivovat pá...

Věra pracuje až do šesti, ale to jsem i uvítal, protože procházky noční Prahou, zejména v těchto krásných podzimních dnech, jsou jedny z nejhezčích. Vydali jsme se na Kampu k Vltavě a kam taky jinak, když je to tam nejkrásněji. Romantika pur. A miluji, když mi při procházkách nabídne své ruce a mohu se jich dotýkat. Zejména pro ty její, křehké a hebké, mám slabost. Věřím, že i jí se to líbí a ráda se mnou nechá líbat do dlaní. Ty svěla na vodě... Musí prý o ty své ruce pečovat, protože je to její pracovní nástroj. Do Národního divadla v době když jsem tu pracoval jako architekt, jsem navrhl kliky... a lidé se jich taky dotýkají. To bylo v době její rekonstrukce. . Kupodivu jsme tam nepotkali skoro člověka. . . . I v kavárně jsme byli sami... jakoby vymřel svět. Dali jsme si láhev červeného. Praha byla jen naše. .