Kreperat

- - . A pak přejít Karův most šlo o život. Pěkně narváno. .

... často samečka smlsne dřív, než se mu poddá. . Občas se něco přiučím z biologie a to mi právě napadlo při pohledu na ty dva. -

Ohňostroj přece a možná ani všichni Pražáci o tom neví. Bylo hlasování zda má být těsně po silvestrovské půlnoci, nebo dnes. A vyhrálo to dnešní odpoledne. Bude vypálen jako obvykle ze Střeláku. Jdete? Aby to tu nebylo bez fotky, to je kalina. Stále kvete ve Vojanových sadech, tak se i na ni můžete jít podívat. -

Jaký bude, hlavně záleží jen na nás. .

Nechci vám dnes kazit náladu, ale pro mne je Silvestr už několik let dnem smutku a vzpomínek, protože právě někdy v těchto hodinách, krátce po poledni, zemřela moje máma. Byla ta náhlá smrt, kterou nikdo nečekal. Po obědě si dala černou kávu a ani ji nedopila. Takovou rychlou smrt bych si docela i sám přál. Opíjet se dnes nebudu, ani nemám chuť, ale skleničku červeného vína si dám a na ni zavzpomínám. Její fotografie trochu jinak: Na té zažloutlé fotografii, kterou držím v ruce, je mladá. Malá vesnická holka, jakou jsem nikdy nepoznal. V pozadí je jejich statek, kde celé dětství a dospívání prožila, ale ten se nezměnil, ten znám, i když už viditelně zchátral. Sedí na dřevěné stolici, je bosa a zdá se, že se nerada fotografuje, a že by už ráda vstala. Je živá a neposedná, protože kmitá nohama. Proč to vím? Ty její nohy jsou na té fotografii neostré. Je dost hubená, tahle holka, a všechno na ní visí. Možná to tmavé vytahané tričko a bílou krátkou sukni, dost nad kolena, zdědila po sestře...

Přemýšlím, který den jsem měl v pravém slova smyslu štědrý, ale rozhodně to nebyl 24.prosinec. Nejspíš ten poslední štědrý, který jsem zažil, bylo letní deštivé odpoledne, kdy jsme se poznali a štědře se vzájemně darovali. Sama jsi mi tehdy řekla, že jsem pro tebe dárek. Jen nevím, jestli mne třeba nemáš v úmyslu reklamovat. Mám pořád tu dvoletou záruku a brzo vyprší. :D -

Znáte to. Zvláště v zimním období. Necítíte se najednou dobře a říkáte si "něco na mne leze, měl bych s tím něco udělat". Pobolívá vás v krku, jste jako rozlámenej a pro jistotu si vezmete hned dva aspiriny... a nakonec je vám to stejně hovno platný. Už je pozdě. Ten příznak neznamenal už nic jiného, než že vás na týden čeká postel. Ale jsou i jiné příznaky a taky většinou přicházejí už s notným spožděním. Když vás například váš miláček už tolik nemiluje jako dřív. Většinou to začne u sms. Jeho milostná vyznání mají sice postupně, ale přesto stále delší pauzy. A pokud vás to hned netrkne, přijdou brzy i další jeho náznaky. Napřiklád že vám něco vytkne. A to se taky pak stupňuje a slyšíte ty výtky stále častěji. Najednou vidí všechny vaše nedostatky a chyby. A pak už je jen malý, opravdu malý krůček k nedorozuměním, které se zákonitě vystupňují v malé hádky. Nevím proč, ale ty příznaky si dávají opravdu většinou načas, když už je vážně k nějakému řešení pozdě. Je to jako když ...