Kreperat

. A na louce mi zase kvete tahle kráska. . Tři květy jsem si vzal domů. .

... nezbývá mi nic jiného, než vám zase ukázat Klárku. . Tady jsem jí ležel u nohou. :D Tohle mi minulý týden napsala: Ani jsi tam nedal všechny moje fotky, za což ti bude setnuta hlava, nabodena na kůl a kůl vražen do země před hranicemi Německa pro výstrahu ostatním fotografům, kteří nezveřejňují fotografie. Klárky nakonec není nikdy dost, co myslíte? .

... ale nechápu, proč zrovna o něm téma týdne. Filip Topol je sice známý básník, hudebník a spisovatel, pokud vím, (budu asi nevzdělanec, protože jsem nikdy od něho nic nečetl ani neslyšel), ale vypadá to tak, že se za čas bude blog cz podobat páté straně místních bochumských novin, kde se tisknou sňatková oznámení, výročí a nekrology. Každopádně, abych nevypadal jako necita, pozůstalým upřímnou soustrast. Jako spisovatel tak známej nejsem, takže na TT mohu zapomenout. Ale třeba o mne napíše nekrolog Klárka. :D .

Jak známo, neprobudí se člověk do kocoviny jen po požití přemíry alkoholu, protože často to bývá po nepodařeném manželství, když se chytá za hlavu a říká si, jak je to jen možné, že po tolika letech soužití tu druhou osobu najednou vidí jako cizí. Prostě ji nepoznává. Miloval jsem ji vůbec, říká si, nebo mi ji vyměnili? Je to jako když mu zmizí z DVD celý film a všechno se mu zdá jako zlý sen, z něhož se právě probudil. Všechno je pryč, roky s tím člověkem jsou promarněné jako by ani nebyly. Ještě štěstí, že to DVD je RAM a může si na něj nahrát něco znovu a lepšího. Nakonec, mohu-li mluvit o sobě, dopadl jsem dobře, protože kocovina se u mne nekonala, nýbrž konečné uvolnění. Po tom dlouhém rozhodování mám nemám, nádherná svoboda. A pocit, že na mne někdo jiný opět myslí a (snad) miluje. Hůře například dopadla taková Clara Schumann. Když se její muž pomátl (a nakonec skončil v blázinci), právě s ním čekala deváté dítě. Tak tohle je kocovina jak prase. Jak tu píši Clara, vzpomněl jsem s...

Jak se zdá, tentokrát budu muset uvést fotky taky malým komentářem. V sobotu kolem devété ráno je město Bochum jak vylidněné. Jak jsem napsal v minulém článku, dal jsem auto do opravy, musel čekat dvě hodiny než bude hotové a tak se tedy vydal k městské knihovně, která však byla ještě zavřená. Tam široko daleko nikdo, jen žena, která tam na vodě jen tak pro sebe tančila. To se mi líbilo a tak jsem k ní došel a zeptal se zda nezatančí i pro mne. "Proč ne, " řekla a tak ji vidíte na fotkách. Jako Renata se mi představila, v latině znovuzrozená. . Mám rád takové ženy, které jsou bezprostřední a nestydí se. . Přeji vám hezký den a radujte se z každé minuty jako ona. .

Docela hodně jsem toho dnes zažil. Například viděl jsem moji ex (snad) naposled, raději jen z dáli, a ani moc toho nelituji. Stěhuje se prý do Čech. Zajel jsem do města hlavně proto, protože můj kamarád mi musel ten výfuk na autě dospravit. Má hezkou dceru. Je z dvojčat, takže má doma tu krásu dvakrát, což mu skoro závidím ... ... a taky fešného psa jako ovečku. Taky jsem dnes poznal pár nových lidí, například Renatu, která jen pro mne tančila, ale její fotka bude až příště. .

K té fotce vám musím tentokrát dát komentář. Vyšel jsem si včera po obědě do sousedního města Gelsenkirchenu tentokrát pěšky, protože to vypadalo na přeháňky a v dešti na kole nerad jezdím. I když tam nikoho zatím neznám, přesto jsem tam potkal jednoho kamaráda a souseda. Taky jsem se při krátkém deštíku podíval do tamnějšího kostela, kde se mne farář zeptal, byl jsem tam jen já a on, jestli nechci náhodou vyzpovídat. A nakonec, když se začalo víc zatahovat, vydal jsem se k domovu. Jak se mi často stává, ještě jsem ani nevyšel z města, spustil se déšť a tak jsem zašel do jednoho průjezdu a za mnou i turecká rodina. Babička a máma s malým synem a tou holčičkou. Holčičce jsem se asi nějak moc zalíbil, protože se mi hned věnovala a vesela na mne žvatla... Dal jsem tedy do hovoru i s její černovlasou mámou, typickou Turkyní a nedalo mi abych se nezeptal proč je ta holka blond s modrýma očima. Prý po tátovi a že i v Turecku jsou lidé světlovlasí a modroocí. Takže to je ta celá historie. Nen...